Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Stát připomíná výročí svého vzniku. Osmadvacátého října se slaví, vzpomíná, udělují se a propůjčují státní vyznamenání. Z definice musí jít o okamžik, kdy se přirozené rozdíly v názorech odsouvají do pozadí, protože občané různých, i protichůdných postojů mohou být přínosem pro stát, v němž žijí nebo s nímž jsou spojeni.

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Odér na Hradě

Viděno očima neinformovaného pozorovatele to tak včera na Pražském hradě vypadalo. Prezident promluvil, vyznamenání byla předána. Pohledem pozorovatele informovaného, kterým je každý příčetný český občan, je všechno jinak.

Nejde o řadu žen a mužů, kteří si vysoká ocenění zasloužili svou statečností nebo mimořádnými odbornými kvalitami. Jde již tradičně o odér, který doprovází státnické akty v podání Miloše Zemana.

Hradní ceremoniál nebyl pro všechny, kdo mají být podle pravidel přítomni, ale jen pro ty, kteří zdraví prezidenta u vrbiček. „Je naprosto neslýchané, že prezident selektuje ty, kteří by měli být pozváni. Tady je určité penzum osobností, které pozvány být musejí. U některých to vyplývá z funkce – například členové zastupitelských sborů, nebo soudní komunita a justice. Členové exekutivy, vlády a podobně... Jestliže je prezident nepozve, tak dělá ze státního svátku svoji soukromou oslavu. To nejde.“ Podrobněji zde.

Zeman k tomu říká: „Občas registruji, že si někdo stěžuje, že nebyl pozván. Já si myslím, že jde o lidi, kteří nemají příliš vlídný pocit k tomuto státnímu svátku a osobě prezidenta, a tak jim nebudu působit duchovní trauma, že by tam museli trpět,“ řekl zde. Chová se jako vrchní kádrovák na Hradě, ale Hrad mu nepatří. Proto to smrdí.

Páchne i Zemanovo tvrdošíjné odmítání povýšit na generála šéfa BIS Michala Koudelku, který je veřejnosti znám jako důsledný bojovník za český stát proti nepřátelským akcím Ruska a Číny. Je tedy pravým opakem prezidentovým. Místo toho se vyznamenávají ti, kteří v Česku i za jeho hranicemi kopou za Rusko. Zeman v této věci dělá to, čemu se lidově říká cochcárna. Koudelka je ale v klidu zde.

Projev hlavy státu byl taky pěkný. Nejdříve sám zkritizoval Senát (ten ho opravdu nezdraví u vrbiček). Následně se ovšem pokusil vyplísnit kritiky jako takové. Potom přišlo přání České republice, aby byla „nikoli zemí nenávisti, často patologické nenávisti na sociálních sítích“. Zaznělo to od téže osoby, která vzkázala všem, kteří s ní nesouhlasí, aby pět let drželi ústa, a která rozdmýchává zášť proti neexistující „pražské kavárně“. Na sociálních sítích je zas mistrem ČR v rozdělování a často patologické nenávisti její mluvčí.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Puch, kam se vrtneš.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků