Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Kdo chce zavřít občanům ústa

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Kdo chce zavřít občanům ústa

Politiky, včetně prezidenta a premiéra, lze vyměnit také s použitím samopalu zn. Kalašnikov. Návod zazněl poté, co se prezidenta Miloše Zemana ptala na veřejné akci odpůrkyně premiéra Bohuslava Sobotky, jak by se dalo Sobotky zbavit zde.

Zemana nikdo k odpovědnosti nehnal. Proto, že není z výkonu své funkce odpovědný? Anebo proto, že se řeklo, že jde o šťouchance politiků mezi sebou a ti z definice musí snést více než běžný občan?

Ale Zeman nepřímo vyhrožoval i nepolitikům zde. Opět žádná odpovědnost. Proto, že novináři z definice musí snést více nežli běžný občan?

Jenže vůbec žádnou odpovědnost nikdo po Zemanovi nechtěl ani ve chvíli, kdy po druhém zvolení na Hrad v rozhovoru s Václavem Klausem st. prohlásil: „Pražská kavárna, což je takové společenství sebe se utvrzujících lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali, teď asi, pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa. Zdůrazňuji, zavřít ústa.“ To byl přímý útok na práva občanů, kteří ani nejsou politiky, ani nemají profesi, která z nich činí veřejné osoby.

Miloš Zeman však využil svobody projevu, která v této zemi stále existuje. Případné debatéry o tom, zda se dá tato svoboda zneužít, odkazuji k filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flynt. Proč ale připomínám tyto věci a události?

Protože spolek ČSBS po neúspěšné snaze dohnat k trestní odpovědnosti poslance ODS Jakuba Jandu to zkouší alespoň v mandátovém a imunitním výboru Sněmovny zde.

Za co tedy má být poslanec dle názoru spolku, který o sobě tvrdí, že bojuje za svobodu, potrestán? Za to, že využil existující svobody projevu. V době, kdy mladý příslušník Pohotovostního pluku SNB Zdeněk Ondráček, který je nyní poslancem za KSČM a byl spolkem vyznamenán, použil v souladu s tehdejšími předpisy násilí proti demonstrantům na Václavském náměstí, neexistovala. Chování spolku navozuje dojem, že je mu líto, že dnes tu ta svoboda je.

Jandova slova, že „je bytostně amorální, aby pofidérní spolek adoroval bývalé estébáky, konfidenty, komunistické policajty a jiné přisluhovače režimu, který se v tomto státě držel 40 let za pomocí vražd a sovětských tanků, z veřejných peněz“, jsou v souladu jak s historickými fakty, tak se slibem poslance, že se bude chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Lidé, kteří se nyní ve veřejném prostoru k Jandovým slovům připojují, také využívají svobody projevu. Je to podle mě zdravý jev. I vzhledem k tomu, kdože to občanům chce zavřít ústa.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků