Článek
Popisuje příklady špatné práce státních struktur a dodává, že úředníci „nejen posledních šest let, dokonce snad ani posledních 21 let, ale spíš možná posledních 72 let nikdy nemuseli pomáhat, ale byli nuceni a vychováváni, že státní a veřejná správa (s výjimkou veřejné správy malých obcí, tam starostové a těch pár jejich zaměstnanců se muselo naučit něco pozitivního dělat) všechny jen buzeruje, kontroluje a trestá.“
Pan K. B. proto na závěr, byť opatrně a s vědomím, že to může dopadnout jinak, uvádí: „Prakticky Piráti jediní svými sny o elektronizaci správy jdou tím směrem, který je nutný a bez kterého stát nebude fungovat, ani kdyby vládu vytvořila parta těch nejlepších a nejpoctivějších demokratů. Tak nevím co s tím.“
Beru tyto úvahy velmi vážně. Je v jich naděje, že pirátská injekce dokáže uzdravit ochablý český stát. Nikdo z nás neví, jak by to dopadlo, můžeme jen usuzovat z toho, co máme dnes v podobě předpokladů. Ty předpoklady nevycházejí jen z nabídky stran, ale také ze stavu společnosti, který je dán její historií.
Ukrajinista David Svoboda právě zveřejnil podle mě mimořádně zajímavý text, který není ani tolik o Ukrajině, ale o Česku. Píše: „Rozdíl je snad v tom, že zřetelná část Ukrajinců má ke státu přímo odtažitý poměr, zatímco Čechům je jednoduše lhostejný, dokud je od něj dělí voňavá vrstva spotřební pohody.“
Svoboda svoje myšlenky vysvětluje podrobně, zde uvedu jen stručnou pasáž: „Dominující silou české společnosti je tak jako na Ukrajině těkavá náchylnost k vábení demagogů, vystupujících často jako šiřitelé kýčovitého boje proti korupci. Výsledkem je prakticky kolaps státu.“ Protikorupčně ladil své noty Andrej Babiš, totéž dělají Piráti. I kdyby se dostali k moci a začali realizovat svoje vize, bude proti nim – nejen ve státní správě – stát národní fronta lhostejných obyvatel, kterým záleží jen na „voňavé vrstvě spotřební pohody“.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Co se stávalo v dějinách, když revolucionáři narazili na odpor těch, kteří chtěli jen klid na práci a oči jim rozhodně neplály? Začali na ně být zlí. Někdy i násilní. Proto se s nadějemi pana K. B. zatím nedovedu ztotožnit.