Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Právo

Očima Saši Mitrofanova: Jetlag a hubená léta

Alexandr Mitrofanov Foto: Právo
Očima Saši Mitrofanova: Jetlag a hubená léta

V každodenním vodopádu informací od několika stovek lidí z různých zemí, které se snažím sledovat, se sem tam mihne pojem jetlag. Není divu, do Ameriky létají mnozí z nich poměrně často. Naposledy ho zmínila europoslankyně Martina Dlabajová (ANO), když komentovala článek o plánech uspíšit letecké cestování za oceán: „Společně s mým jetlagem si myslíme, že z Londýna do New Yorku za hodinu by nebylo vůbec špatné :-)“

Jetlag není dobrý parťák. Charakterizuje ho podle Wikipedie (i podle skutečných příznaků) únava, rozladění a poruchy spánku plynoucí z narušení biorytmů po rychlém leteckém překonání několika (nejméně 2-5) časových pásem. Wikipedie pak uvádí větu, v níž by mohl někdo v naší čím dál víc paranoidní době hledat politický záměr: „Příznaky bývají obvykle horší při cestování směrem na východ a u starších lidí.“

Kolem sebe ale registruji jetlag v přeneseném slova smyslu. Spočívá v tom, že lidé se cítí vytržení z prostředí, v němž byli zvyklí žít, a prožívají vykolejenost v čase, prostoru a hodnotách. V posledních týdnech se to také projevuje v nechuti vracet se domů a zpět do práce. Včera napsala na Twitteru paní L. B., žena nesmírně aktivní a vždy plná energie, dokonce toto: „Co mám vykládat? Nechtělo se mi zpátky. Strašně moc se mi nechtělo :).“ A přiložila fotku krásných hor.

V horách taky nepotkáte tolik lidí. A když potkáte, můžete s nimi nemluvit vůbec, nebo prohodit pár zdvořilostních frází, případně pohovořit o počasí. Protože hrozí nebezpečí, že jinak se pohádáte, jak se to děje doma dnes a denně a ve vzrůstající míře. Kvůli jetlagu.

Jedna skupina jím trpí proto, že se jí před pětadvaceti lety zhroutil svět jasných mantinelů. Její příslušníci tedy strádají chronickou podobou nespokojenosti. V posledních měsících dostali nápad, že když zatlačí na ty, které považují za zdroj svého utrpení, jakož i na ty, kteří jim lezou na nervy, docílí když ne zlepšení, tak aspoň vzrušení. Proti nim stojí lidé, kteří teprve před nedávnem s úžasem zjistili, že z nich jiné názory, jiné hodnoty a jiné chování činí v jejich vlastní zemi dokonalý terč.

Táhne se to od prezidentské kampaně 2013 a nové podněty (Rusko, ISIL, uprchlíci) nesoulad jen stupňují. Ve faraonově snu sedm vyhublých a ošklivých krav sežralo sedm krásných, tučných krav. A ačkoli je sežraly, nebylo to na nich vůbec znát, neboť byly stejně ošklivé jako předtím.

Copak střídání tučných a hubených let. Horší je, že široko daleko není žádný Josef Egyptský.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků