Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Jak můžou posloužit staří pardálové

Kreativní producentka nového pořadu České televize Lucie Kapounová Deníku N řekla: „Celý ten nápad vznikl díky mé mamince. Poslední dobou jsem čelila neustálým řetězovým zprávám. Moje maminka je přesně ten typ člověka, který na Facebooku sdílí věci, aniž přemýšlí.“

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Jak můžou posloužit staří pardálové

Více o pořadu ČT To se ví zde.

Už nad jeho vznikem hořekují spoluobčané, jimž vyhovuje stav, kdy se senioři nechávají napospas mistrům řemesla, kteří se snaží naplnit cíl Josepha Goebbelse: „Národ musí začít jednotně myslit, jednotně reagovat a stát vládě plně a se sympatií k dispozici.“ Slova uznání měl pro Goebbelse i Vladimir Putin zde.

Tito mistři řemesla využívají osvědčených fines. Například tu od Adolfa Hitlera: národ lze propagandisticky nejlépe vybičovat k nejvyšším výkonům jednoznačným trefným hodnocením, proto se má ve zpravodajství stále hovořit o „opilci Churchillovi“ a „zločinci Rooseveltovi“. Určitě měli i nějaký „symbol korupce“.

Nechtěl bych ale přiživit dojem, že lidé staršího věku jsou pouze experimentální skupinou pro Goebbelsovy následovníky. Gaussova křivka IQ platí i pro tuto věkovou skupinu. Jak ale mohou posloužit mladším generacím ti staří pardálové, kteří jsou této služby schopni?

Moje odpověď je až nudně standardní. Zkušenostmi. Vím, že právě toto je věc, kterou mladší lidé od starších přebírají velmi neradi, anebo ji nepřebírají vůbec, protože staříci jsou se svými poučeními děsně otravní. Přesto existuje naděje, že mladým dokola opakované zkušenosti zůstanou někde v koutku paměti, a až budou mít vlastních zážitků více, zjistí, že poselství od starších jako kdyby našli.

Tady je malý kousek té zkušenostní nudy: Když pozoruji přeběhlíky od demokratů k Babišovi, říkám si, že to není poprvé, a toto poznání je založeno na konkrétních příbězích, které se odehrávaly před mýma očima mnohem dříve. Když se setkávám s lidským morálním odpadem, nedivím se, protože vím, že tu byl vždycky a já ho zažil. Totéž platí pro jedince, kteří se za všech režimů nechají rádi oblbnout, protože to odpovídá jejich vnitřnímu ustrojení. Jinými slovy jsou některé věci neměnné a s tím se musí počítat.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Nejlépe to řekl Karel Čapek: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků