Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Dubisko chřadne, klienti v ohrožení

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Dubisko chřadne, klienti v ohrožení

Minulou sobotu zatkla ruská policie a jednotky Rosgvardije přes 1300 lidí, kteří vyšli do moskevských ulic na protest proti nestoudným falzifikacím úřadů, které plnily zadání Kremlu nepustit žádného neschváleného kandidáta do místních voleb v hlavním městě. Může trend, který nejvíc vyjevila tato událost, ovlivnit situaci nejen v Rusku, ale v jiných zemích včetně České republiky?

Současné technologie dovolují dálkově analyzovat velké množství často protichůdných, ale dostatečně rozmanitých autentických zdrojů. V Rusku vypukl proces, který připomíná konec 80. let minulého století v zemích sovětského bloku i v samotném SSSR před Gorbačovovou přestavbou.

Odlišností je také hodně, ale shoda je v tom, že – poslužme si pro tento případ klasickou Leninovou definicí – vládnoucí třída již nemůže postaru vládnout a utlačované třídy již nemohou postaru žít. Minulá sobota se stala přímo symbolickou ilustrací. Sibiř jednak hoří a nemůže dýchat, jednak mizí pod povodněmi, ale úřady na to kašlou. Vladimir Putin mizí do mořských hlubin a ruský statistický úřad vydává zprávu o dalším chudnutí obyvatelstva, kterou samo obyvatelstvo doplňuje příklady nehorázného bohatnutí vládnoucí třídy.

Zdroje s konexemi v kremelských kruzích uvolňují informace o zmatcích a strachu, který vyvolala moskevská demonstrace „nahoře“, zvláště kvůli tomu, že tisíce lidí oklamaly policii a volně prošly kolem bývalé budovy KGB, nyní FSB. Tuto sobotu má být další mírový pochod občanů. Pendreky jsou připraveny. Ale vše, včetně provládních zdrojů, nasvědčuje tomu, že se rozjel proces, který nemá jasný konec.

Současný ruský režim je sponzorem a dubiskem antidemokratických sil ve světě, které k němu lnou jako věrní milenci. Referát o zlomku kremelského úsilí v tomto směru viz zde. Bez podpory různého druhu a kremelských dezinformací, které vydatně hnojí půdu, na níž rostou všelijaké nacionalistické a další bylinky v mnoha zemích, by byli Viktor Orbán, lidé z AfD, Marine Le Penová, Matteo Salvini, slovenští nacionalisté, Miloš Zeman poloviční, nebo i menší postavičky.

Klienti ruského dubiska by si ale měli naslinit prst. Ruská systémová krize má dvě zásadní východiska. Buď se Putinův režim přemění v otevřenou diktaturu fašistického typu včetně další vojenské expanze mimo ruské území, anebo se poměry změní nikoli na demokratické, ale na postputinské, a země se bude nějaký čas zabývat jen sama sebou.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

V obou případech by to nebyla dobrá zpráva pro klienty dubiska. Paktovat se s agresivními fašisty by nebylo výhodné. Natož se ocitnout v pozici Gustáva Husáka, Ericha Honeckera či Nicolae Ceaușeska, které svého času poslal Michail Gorbačov do háje zeleného.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků