Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Boj proti korupci je nošení vody v děravém kýblu

Alexandr Mitrofanov, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Část českého Twitteru se v těchto dnech baví na účet Pirátů. A nejde o zlomyslné hnidopišství ani o konkurenční či jinou politickou válku. Piráti opět slibují, že zatočí s korupcí. Mysleli to dobře. Veselí na síti však vládne kvůli dvěma obrázkům, respektive kvůli tomu, že Piráti po reakci veřejnosti vyměnili jeden obrázek za druhý.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nejdříve se objevilo toto.

A pak přišla náhrada.

Zábavné to opravdu je. Nechám ale stranou vtípky na téma Pirát honí starostu, které se vyrojily po zveřejnění prvního obrázku. Důležitější mi připadá fakt, že jde o volební kampaň a že pomocí tématu boje proti korupci chtějí Piráti získat hlasy.

Pamatuji si, jak stejný trik dobře posloužil Miloši Zemanovi, když byl předsedou ČSSD a usiloval o vítězství ve volbách a o vstup do Strakovky hlavním vchodem. Tehdy frčelo slovní spojení Čisté ruce. Stejně jako autobus Zemák, který Miroslav Šlouf okopčil od Aleksandra Kwaśniewského, nebylo ani toto původním nápadem Miloše Zemana. Netajil se tím, že to zas opsal od Italů. A dopadlo to jako vždycky, jednou z mála ryb v síti se navíc stal ministr Zemanovy vlády Ivo Svoboda.

Téma boje proti korupci je však evergreen, i když se to s korupcí výrazně nemění. A troufnu si říct, že se ani nezmění. Zní to lákavě: dopadnout zloděje, kteří kradou tolik, že to ovlivňuje životy jiných. Jenže jakž takž účinné potírání tohoto odvěkého společenského jevu je možné pouze za dodržení řady pravidel, která ve společnosti platí jako její přirozená součást.

Zmíním tři z nich, která mi připadají jako rozhodující. Lidé mohou cítit odpor ke korupci, když mají silné ideové nebo náboženské přesvědčení, které jim zakazuje krást. To není český případ. Stejně tak může být bytostný odpor k odcizování věcí a peněz součástí rodinné výchovy postavené na hodnotách určité společenské vrstvy. Například šlechty. Toto není český případ už vůbec. A nakonec může zakazovat a tvrdě potírat korupci až k vraždění občanů svého státu diktatura. Ani tohle naštěstí není český případ.

Co naopak je a bylo v české společnosti rozšířené, je přístup, který se povýšil na životní filozofii v době normalizace: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Proč tomu tak je, to je téma pro další úvahu. Mně se přitom vždy vybaví Stanislav Gross, který byl touto filozofií ovlivněn. Vnímal své působení v politice jako tvrdou počáteční práci, která se ale musí později zúročit v jeho profitu. Myslel to upřímně.

Jenže bojovat za těchto podmínek proti korupci je jako nosit vodu v děravém kýblu.

Reklama

Výběr článků

Načítám