Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Babišovým kámošům by život pod ředitelem nevadil

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Nevýhru zaznamenal včera Institut Václava Klause a majestát Miloše Zemana. Jejich favorit v rakouských volbách hlavy státu utrpěl porážku s bývalým předsedou Zelených. Trumpety zůstaly zticha. V Itálii proběhlo ve stejný den referendum, které vyhlásil premiér. Podporu pro změny, které chtěl v politickém systému udělat, nedostal. Podá demisi. Ve stejnou dobu překvapil všechny novozélandský předseda vlády, který nečekaně oznámil, že ve funkci končí. Prý se má odcházet na vrcholu.

Ve zmíněných případech platila pravidla. Politik jako zaměstnanec voličů přišel s nabídkou, oni po prezentaci rozhodli. Italský premiér odejde, aniž to chtěl. Novozélandský premiér proto, že to chtěl. V Rakousku bude muset nový prezident přesvědčit lidi, že není mimo. V Itálii budou zároveň voliči, kteří odstartovali vládní krizi, zodpovědni za její výsledky.

Já pán, ty pán. Žádné rodinné sentimenty ani vztahy nadřízený versus podřízený. U nás také uvažuje favorit budoucích voleb, že pokud neuspěje, vrátí se do firmy a k rodině zde.

Pak by ale přišla republika o muže, který měl celý život nějaké myšlenky. Něco ho napadlo, takový mžik, náhle to viděl. Není to jeho jediný klad. Například na EET pracuje 18 hodin denně. Zároveň chodí po hospodách. Nejdříve mu tam nadávali do zlodějů, pak ale spolu popili a skámošili se. Ve zbývajícím čase (24 hodin minus 18 hodin EET minus popíjení a kámošení) dosáhl toho, že ekonomice se daří, protože to na ministerstvu odpracovali a řídí to jako rodinnou firmu.

Tento neobyčejný muž přitom nemá ve vlastní zemi žádná práva. Mluví se o lidských právech – a jemu se upírá to hlavní, totiž něco vlastnit a zároveň jít do politiky. To, co vlastní, mu nese dobré peníze, ale peníze pro něj nic neznamenají. Vždy se uměl postarat o rodinu, o přátele, o zaměstnance a taky o sebe. A myslí, že by se o naši rodinnou firmu, Českou republiku s deseti milióny členů, taky byl schopen postarat. Byl by manažerem s programem, který by byl částečně pravicový a částečně levicový. Ale teď je nas…nej. Asi se v tomto fofru pořádně nevyspí.

Máme na rozdíl od citovaných případů v cizině politickou hvězdu, která působí zmateně. Jenže má obdivovatele. Martina Hájková, spoluautorka průzkumu Trendy Česka, uvedla, že nejčastěji jde o muže, lidi starší 60 let a lidi se základním vzděláním, což je stejná demografická skupina, pro kterou je zajímavá i SPD Tomia Okamury.

Těmto lidem by život zaměstnance pod ředitelem firmy Česko nevadil. Jsou to Babišovi kámoši.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám