Hlavní obsah
Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo

KOMENTÁŘ: Totalitní, nebo ne? - Alexander Tomský

Zdálo se, že diskuse o podstatě a charakteru komunistického režimu jsou už dávno za námi, přestože politické pokusy zneutralizovat základní zaměření (dokumentaci zločinů) Ústavu pro studium totalitních režimů stále přežívají, tak jako sama existence české komunistické strany. Když tu se z ničeho nic jako poradkyně ústavu objevila Francouzka Muriel Blaiveová, specialistka na komunistické Československo, a debatu opět rozvířila.

Alexander Tomský Foto: Jan Handrejch, Právo
KOMENTÁŘ: Totalitní, nebo ne? - Alexander Tomský

Je to ostudné. Což nemáme s režimem dostatek vlastních zkušeností a horu české  politologické i vzpomínkové literatury? (Preisner, Havel, Šimečka, Kaplan, Prečan a jiní). Její zásah do debaty je opravdu nešťastný, protože jak už to někdy u západní levice bývá, nehodlá objektivně posoudit společné určující znaky německého nacionálního socialismu a „ruského“ bolševismu, které byly u nás po převratu považovány za samozřejmé.

Proč mají někteří lidé hitlerismus za čiré zlo a komunismus za v podstatě idealistický projekt, má své historické příčiny. Předválečná sociálnědemokratická levice, ačkoli z etického hlediska zásadně odmítala totalitní leninismus, sdílela s bolševiky ideál beztřídní společnosti, v níž měl člověk nalézt svobodu popřením svého maloměšťáctví a splynout s dialektickou kolektivní jednotou, což je právě jeden z totalitních znaků. Většina levicových intelektuálů psala ódy na Sovětský svaz a kritika leninismu pro ně byla nepřijatelná.

Během války boj Západu proti Hitlerovi spojenectvím se „strýčkem Joe” Stalinem asymetrii myšlení podpořil, a přestože obě totalitní říše měly podíl na vzniku světové války, byl za tajný pakt dvou vůdců, falešně nazývaný Ribbentrop – Molotov pověšen jen jeden z protagonistů, zatímco ten druhý vyhrál válku. Válečné spojenectví se Sovětským svazem by bylo mnohem obtížněji morálně omluvitelné, kdyby byl Stalin považován za stejného, ne-li ještě většího ďábla než Hitler, vezmeme-li v potaz likvidaci vlastních občanů. Nejen levicová asymetrie v porovnání obou režimů tak byla posílena.

Studená válka tento protiklad ještě posílila. V šedesátých a sedmdesátých letech se zdálo, že Sověti vítězí a liberální demokracie všude prohrává (Vietnam, Laos, Kambodža, expanze do Jižní Afriky a Ameriky). Politologové západních univerzit chrlili publikace dokazující, že je sovětské hospodářství výkonnější než tržní ekonomika Západu. Antikapitalistické revoltující mládeži komunismus nevadil a pochodovala na demonstracích proti americkým raketám pod heslem „Lépe zrudnout než zhynout“ v Armageddonu nukleární války. A tak dvojí hodnocení zůstalo.

Paní Blaiveová jako by se vyloupla z těch dávných let. Stejně jako mnozí komunisté chce jednoduše totalitu morálně bagatelizovat. Pro ni je „hlavní zjištění, že lidé s režimem spolupracovali” čili že ho přijali v nějakém smyslu za svůj, to je ale naprostý omyl. V situaci, kdy lidé neviděli naději na převrat, se pochopitelně snažili přežít, neboť režim rozhodoval o jejich kariérním postupu a vzdělání jejich dětí. Revoluční režim se nespokojil, tak jako klasická, konzervativní diktatura s pouhou politickou mocí, celou společnost přestavěl, aby se nemohla zorganizovat.

Perfektní popis poskytl Milan Šimečka v „Obnovení pořádku“. Původně apolitické organizace, ať už šlo o odbory, rybářský klub, nebo kluby mládeže, byly pod ideologickou kontrolou, a navíc si režim vytvořil vlastní síť dozoru, jako například uliční výbory nebo kádrováci na pracovišti, oblboval už od školky manifestacemi, tiskem i televizí a mohl i svévolně používat paragraf o pobuřování. „Je lhostejné, jestli ten režim nazveme totalitou, nebo jinak, důležité je postihnout jeho podstatu,“ napsal v sobotních LN Vilém Prečan.

Alexander Tomský

Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.

Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.

Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.

Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.

Blaiveová tvrdí, že empirická věda je hodnotově neutrální. To jistě platí o přírodních vědách, ale nikoli o oborech humanistických, ty jsou z principu filozofické a zabývají se identitou člověka. Studium totality má smysl jen v případě, že odhaluje a dokumentuje zrůdnost, s jakou se mu podařilo společnost ujařmit.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků