Článek
Stoltenberg jasně varuje před nebezpečím vítězství Ruska: „Pokud si Putin z této války vezme ponaučení, že může pokračovat dál, stejně jako to udělal po válce v Gruzii v roce 2008 a okupaci Krymu v roce 2014, zaplatíme mnohem vyšší cenu.“
I generální tajemník Aliance však ale minulý týden naznačil, že by Ukrajina měla přistoupit na nějaký kompromis ohledně území, když je Západ ochoten zaplatit svou cenu a poskytnout vlastní zbraně.
Je jasné, že dlouhou válku nebude možné ukončit bez kompromisu, otázkou však je, jaký by měl být a jestli nutně má znamenat jednostranný odchod z území, který bude Rusko vnímat jako svou výhru.
Stoltenberg: Válka Ruska na Ukrajině může trvat roky
Chápat lze i slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že by nebylo dobré Vladimira Putina ponížit a že je potřeba nechat mu nějaké východisko. Válka neskončí totální porážkou Ruska, byť by si to Kreml zasloužil. Ale znamenalo by to světovou válku. Porážka by měla být pro Rusko únosná, i když to bude pro Ukrajinu znamenat, že se nedočká reparací. Francie si totiž moc dobře pamatuje, že právě extrémně tvrdé podmínky versailleského míru pro Německo otevřely cestu k moci Adolfu Hitlerovi, který usiloval o nápravu „nespravedlivého míru“.
Možnost zachovat si tvář není až tak výjimečná, i Spojené státy daly po druhé světové válce přednost konsolidaci Japonska před potrestáním všech odpovědných a v rámci tokijského procesu nebyl souzen císař Hirohito, byť bylo jasné, že se nemalou měrou podílel na japonské agresi. Pokud se Rusko stáhne, není potřeba tančit na těle skoleného medvěda. Ani by to nebylo dobré, i když by si Putin zasloužil stanout před tribunálem.
Zatím však ani žádná aktuální porážka Rusku nehrozí, a přesto se Moskvě ústupky nejen nabízejí, ale už se i přímo dělají. Z Macronova vyjádření plyne, že mezi členskými zeměmi Aliance, rozhodně alespoň mezi Německem a Francií, existuje dohoda nedodávat tanky a bojová letadla Ukrajině. Byť i Stoltenberg hovoří o zpětném dobytí Donbasu, což přitom nebude možné právě bez tanků.
Francouzský prezident se tak zpronevěřuje heslu, které dala světu francouzská revoluce a na kterém stojí demokratický svět, tedy liberté, égalité, fraternité, protože Ukrajina má rovnou dělat ústupky a Rusku se dává předem najevo, že se mu nějak vyjde vstříc. Všichni si jsou rovni, ale někteří jsou rovnější.
Západ nedodá Ukrajině útočná letadla a tanky, připustil Macron
Za války v Zálivu by bylo nepřijatelné, aby někdo přišel s ideou, že se nesmí Saddám Husajn ponížit, takže se Kuvajťané budou muset smířit, že část území i se zásobami ropy přenechají Iráku, aby si diktátor zachoval tvář. Politik, který by něco takového řekl, by se navždy znemožnil. Lze samozřejmě jedovatě namítnout, že Kuvajt má na rozdíl od Ukrajiny ropu a že Rusko je jaderná velmoc. Ale ono jde o celkovou změnu přístupu, kdy se vrací velmocenská imperiální politika 19. století a rozhodují ti silnější.
Chce-li však Západ uspět, musí si udržet morální převahu, musí se držet svých demokratických zásad, i když je to nákladné. Pokud to nebude dělat, ztratí onen bonus v podobě vzoru o něco spravedlivějšího života, než jaký nabízejí Rusko nebo Čína.
Západní politici by si to měli uvědomit a pochopit, že cesta podobných předem avizovaných kompromisů a nerovnosti je cestou do pekel. Pokud Ukrajince zklameme, nakonec je zhrzené schlamstne nenažraný ruský medvěd, když bude uvažovat, co dalšího by si mohl ještě urvat.