Článek
Takovýto silový zásah by musela schválit Rada bezpečnosti, což znamená získat pro něj podporu Ruska a Číny. Je přece jen porušením práv vlastníků lodí i zemí, pod jejichž vlajkami plují. Pokud by akce probíhaly ve výsostných vodách, asi by byl nutný souhlas zemí, pod které spadají. Libye už předem varovala, že bude útočit na lodě, které by se zapojily do operace, při níž by se potápěly čluny pašeráků v jejích výsostných vodách. Pravda, v jejím případě jde spíše o plané výhrůžky, které nemůže splnit.
I kdyby potápění prázdných lodí dostalo zelenou, pár zničených bárek za pár tisíc dolarů v miliardovém byznysu představuje jen drobnou položku. Tisíce dolarů platí za cestu každý migrant. A na lodích jsou jich stovky.
Ani vězení není pro posádky hrozbou, doby galejí patří dávno minulosti a kriminál v zemích EU by pro většinu z nich byl velmi fešácký, protože by měli zajištěné všechny své základní potřeby, což je kolikrát více, než mají nyní. A bossové převaděčské mafie, která pokrývá Afriku i Blízký východ a jižní Asii a jejíž chapadla sahají až do Evropy, své krky nenasazují, ti jen vše organizují a sčítají tučné zisky.
Mnohem větší ranou by pro ně bylo uzavření finančních toků, aby se převaděči nedostávali k dalším penězům. Mnohdy totiž jejich komplicové migranty odírají i poté, co se dostali do cílové země a našli si tam práci. Tvrdí jim, že musejí splatit veškeré náklady na cestu.
Těžko si však lze představit, že by migranti místo peněz dostávali jen poukázky na základní potřeby, to by ochránci lidských práv a zastánci rovnosti mezi lidmi právem protestovali. A asi by nešlo ani zakázat služby umožňující okamžitě poslat na druhý konec světa finanční částku bez uvádění podrobnějších údajů o příjemci. Ty sice vznikly jako služba pro turisty v nesnázích a lidi vyslané do zahraničí, ale v současnosti jsou jejich největšími uživateli právě nejrůznější ekonomičtí migranti, kteří takto posílají peníze příbuzným ve své vlasti, třeba na Ukrajinu, nebo taky vyděračům i obchodníkům s bílým masem, kteří organizují prostituci po celé EU.
Ani když migranti pošlou peníze rodině do Afriky, neznamená to, že neskončí u převaděčů. Když si je příbuzní půjdou vyzvednout, každý o tom ví, komunikace ve vesnicích probíhá přes náčelníka, takže dobře informovaným převaděčům si stačí přijít pro desátek.
Pokud si ale toto neuvědomíme a nezpřísníme dohled nad všemi finančními transakcemi a nezasáhneme proti daňovým rájům, promrháme stamiliardy, přičemž stěhování národů bude pokračovat a problém s uprchlíky v Evropě bude dál růst.
Boj je přitom jednodušší než s narkomafií, protože narkobaroni využívají toho, že o drogy mají uživatelé ve vyspělých zemích zájem, zatímco o ilegální imigranty nestojí. Zájem, mnohdy uměle živený, naopak mají sami migranti. Pokud by ale nedosáhli svého a byli by masově vraceni domů, obrátil by se hněv jejich i jejich příbuzných, kteří jim na cestu přispěli, proti převaděčům, kterým zaplatili za něco, co se nesplnilo. A tvrzení, že není možné zjistit, odkud migranti přišli, není pravdivé, protože většina z nich kontaktuje přes mobily své příbuzné. Data o hovorech umožňují zjistit, která čísla byla spojena a lidi z jaké země migrant kontaktoval.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.