Článek
Prapůvodní strach, přikrytý nánosem civilizace a jistotou zákonné moci panovníkovi nebo státu v lidských bytostech zůstává dál. S železnou pravidelností se od počátku věků objevuje znovu a znovu. Je využíván těmi, kteří se chtějí chopit moci nad ostatními, upevnit ji nebo zlikvidovat nepohodlné.
Společným rysem je odvedení pozornosti od domácích problémů označením nebo napadením vnějšího nepřítele. Další oblíbenou metodou je označení určité skupiny bližních za jiné, ať již z důvodů náboženství, rasy nebo třeba dlouhých vlasů. Pak přichází známá mantra ve stylu „my, normální, poctiví, pracovití, pořádkumilovní a zákonů dbalí“ versus ti „jiní“. Argumenty pak netřeba, poukáže se na odlišnost. Příkladů je hodně, netřeba je vypočítávat.
Jako všechno účelové má však i politický nástroj strachu z cizího, jdoucí ruku v ruce s populismem, krátký dech. Když se člověk totiž podívá blíže na politický program nejrůznějších jinobijců, zjistí následující. Kromě strachu a říkání „ne“, „nechceme“, „nedovolíme“ - aby lupou hledal program pozitivní, co tedy chtějí.
Pěvci hymny na Albertově, Úsvit – Národní koalice ve spojení s Blokem proti Islámu již oznámili společnou kandidaturu ve volbách v České republice. V případě volebního úspěchu otázkou zůstává: jak by řešili problémy každodenního života občanů své země? Pouhé odmítání a stavění plotů nestačí k dosažení ekonomického rozvoje, dostatku financí na kvalitní školství a sociální zabezpečení občanů, solidní pozice v zahraničí a dalších. To je věc, kterou by měli mít všichni voliči na paměti.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
A také to, že cílem teroristů je vzbudit strach a nenávist tam, kde útočí. Pokud by se jim to podařilo, dosáhli by vítězství, které jim jistě nikdo nepřeje. Pokud by ze strachu naše společnost popustila uzdu extremismu, jejich cíl by byl završen. A to nesmíme dopustit. Příkladem je vzkaz Francouze Antoine Leiria, kterému v pátek 13. listopadu teroristé Islámského státu zabili ženu. Dostupný zde. Jeho slova „nedopustím, abych klesl na vaši úroveň, abych byl vystrašený. Abych hleděl svým spoluobčanům do očí s nedůvěrou“ by se daly do kamene tesat.