Článek
Spolkový ústavní soud napadl rozhodnutí, které nařizovalo německé centrální bance kupovat dluhopisy na pokyn Evropské centrální banky. Toto technické rozhodnutí má hned několik rovin, které na první pohled nejsou zřejmé. Proto je potřeba pokusit se rozhodnutí komentovat.
Jádrem celého sporu není nic víc a nic míň než míra suverenity každé země. Velmi laicky řečeno jde o spor, kdo má větší páku. Zda Evropská unie, nebo národní státy. Existuje velmi silný tlak na výklad (a hlavně společná měna k této iluzi přispívá), že Evropská unie je v podstatě federace. Zároveň ale lidé hlásající tento názor až příliš zaměňují svá přání a sny za realitu. Realitu národních států velmi tvrdě připomněl právě spolkový ústavní soud.
Nejdříve vysvětleme, co bylo z pohledu soudu porušeno. Německá centrální banka se vzdala se vznikem eura několika svých pravomocí ve prospěch společné měny, ale samozřejmě nepřestala existovat. Smlouva o vzniku eura vymezuje velmi jasně pravomoci ECB. U soudu se jednalo především o články 125 a 123. Jeden zakazuje ECB přispěchat na pomoc, pokud by jedné zemi hrozil bankrot. Druhý zakazuje ECB nakupovat přímo dluhopisy vydané jednotlivými členskými zeměmi. Nákup se děje prostřednictvím centrálních bank každé země.
Pro pochopení situace nesmíme zapomenout na článek 88 německé ústavy, který zakazuje Bundesbance být garantem dluhopisů jiných států. Jinak řečeno německý daňový poplatník nemůže být donucen, aby zaplatil za dluhy jiných států. Aktuální rozhodnutí umožňuje Bundesbance neposlouchat ECB a mít vlastní monetární politiku.
Pokud by situace eskalovala, prakticky by to znamenalo konec eura. Buď by se ostatní státy musely podřídit německé centrální bance, anebo by se německá centrální banka rozhodla vrátit k vlastní měně. Jsme ještě velmi daleko od tohoto scénáře, ale není možno ho naprosto vyloučit nebo ignorovat.
O to víc, že německému obyvatelstvu vadí dlouhodobě nízké úrokové sazby. Zde je potřeba připomenout, že německé důchody jsou v poměru menší než například ty francouzské. Němci si na svoje stáří spoří mnohem víc. Dlouhodobý problém tak pro ně je, kam uspořené peníze ukládat. Konzervativní způsoby spoření, jako je spořicí účet anebo nákup státních dluhopisů, v podstatě nic nevynáší a úspory jsou pomalu a jistě ujídány reálnou inflací.
Druhý faktor je historický, a to je německá zkušenost s hyperinflací. Přízrak hyperinflace se objevuje vždy, jakmile se začne mluvit o tištění peněz. Nyní je jasné, že neodvratným důsledkem koronaviru bude tištění eur. Nikdo ani netuší, o jak velkou sumu půjde, ale bude rekordní.
V kontextu současné krize je potřeba ještě připomenout, že rozhodnutí soudu zvedá přísně prst nad současným rozhodnutím ECB nakupovat hromadně dluhopisy.
Proč? Německý soud se zabýval činností bývalého guvernéra Maria Draghiho. Ten pod záminkou inflačního cíle dvě procenta nakupoval státní dluhopisy. To, že toho cíle nemohl dosáhnout, využil k navýšení objemu koupených dluhopisů. O inflaci nešlo, ale zabránil tomu, aby slabší státy eurozóny nezbankrotovaly. Aby ještě lépe skryl tento úmysl, nakupoval všechny dluhopisy v předem daném poměrném zastoupení.
Avšak současné vedení ECB jde ještě dál a toto pravidlo již nerespektuje a cíleně nakupuje státní dluhopisy zemí nejvíc zasažených koronavirem. Čímž ještě jasněji porušuje články 125 a 123. Němečtí žalobci se tak mohou již dnes připravovat na další proces.
Znamená to, že euro se rozpadne zítra? Samozřejmě ne, protože ECB má teď tři měsíce na to, aby zjednala nápravu. Otázkou však zůstává, jak to může udělat. Protože nekupovat eurové dluhopisy by znamenalo také rychlou smrt celého eura. Budeme tedy svědky velmi napínavého a zdlouhavého vyjednávání mezi Německem a představiteli ECB.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Německo velmi rychle využilo toho, že zvládlo zdravotní krizi mnohem lépe než Francie, Itálie a Španělsko, a tak nelenilo a vybudovalo si velmi silnou pozici v boji o vliv v Evropě.