Článek
Strhávání soch známe dobře z vlastní zkušenosti. Po nacistické okupaci se odstraňovaly sochy Masaryka, na konci druhé světové války se strhávaly symboly třetí říše a po listopadu 1989 zase začaly z měst mizet pomníky Lenina a Gottwalda, protože komunistická ideologie se přežila a ztratila podporu většiny.
Dá se proto pochopit, že američtí černoši se nemají chuť dívat na sochy konfederačního generála Roberta Leea, který hájil Jih požadující zachování otroctví. A lze chápat i odpor, jaký u britských menšin a jejich zastánců vyvolávala socha Edwarda Colstona. Tento filantrop svůj rozsáhlý majetek, který dal na charitu, vydělal na obchodu s otroky. Ani imperialista Cecil Rhodes, který pomohl připojit k Británii velké části jižní Afriky, nebyl zrovna postavou, která by vyvolávala nadšení. Druhá búrská válka, u které stál, byla mimořádně krutá.
Odstranění soch však na skutečnosti nic nezmění. S otroky se obchodovalo, kolonie se dobývaly a z jejich vykořisťování bohatly evropské země. Sochy, které aktivisté chtějí odstranit, však nevznikly jako oslava otroctví, ale byly postaveny za zásluhy, které jsou z dnešního pohledu sice sporné, ale pomohly k rozvoji zmíněných zemí.
Historie občas potřebuje novou interpretaci, protože se společnost vyvíjí a hodnoty se proměňují, ale strhávání pomníků je většinou snahou ji přepsat. Odstranění pomníku maršála Koněva nic nezmění na tom, že většinu Československa osvobodila Rudá armáda a její rychlý postup od Berlína přispěl ke stažení Schörnerovy skupiny armád Střed od Prahy, i když by si mnozí právem přáli, aby Československo osvobodili Američané, jenže se tak nestalo. A odstranění komunistických symbolů nic nezmění na tom, že v roce 1946 skončila KSČ v Čechách a na Moravě ve volbách první.
Připomíná to Orwellův román 1984, kde se píše „kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost a kdo ovládá přítomnost ovládá minulost“. Když se v románovém totalitním Angsoku změnil spojenec ve válce, přepsaly se všechny zprávy z minulosti, aby se ukázalo, že ten nový byl spojencem vždy. V realitě to však tak snadné není, těžko se dají změnit všechny historické dokumenty a ještě obtížnější je zbavit lidi paměti. Odstranění soch Masaryka nedokázalo zbavit lidi úcty k prvnímu československému prezidentovi a likvidace klášterů a náboženských symbolů nevymýtila víru stejně jako rekatolizace české bratry. Z minulosti je potřeba se poučit, a ne ji přepisovat, jinak se budou opakovat stále stejné chyby.
A ti, kdo načmárali na sochu Winstona Churchilla, že byl rasista – ať už tady, nebo v Londýně –, by mu možná měli být vděční. Churchill se na jiná etnika díval přezíravě a byl to britský imperialista, jenž chtěl udržet moc Spojeného království. Ovšem právě kvůli tomu druhému Británie pod jeho vedením úspěšně čelila třetí říši, která se chtěla zbavit méněcenných Slovanů. Jak by se chovala se svou rasistickou ideologií v Africe, kdyby ji Hitlerovi Britové nezbránili dobýt, si asi každý dovede představit.
Pro americké černochy je to těžší, ti byli do USA násilně zavlečeni. Ovšem tím, že si vybijí vztek na sochách, si svou situaci nevylepší. Pokud nejsou etnické menšiny spokojené se svým postavením ve vyspělých zemích, přestože se v nich mají lépe než v těch rodných, bojem proti symbolům minulosti nic nedokážou. Jen prohloubí rozštěpení společnosti a posílí odpor starousedlíků, kteří mají pocit, že jejich země už není jejich, což nahrává rasistům.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Vztek není dobrý rádce. A pokud by uspěli a podařilo se jim popřít minulost a vyvrátit kořeny společnosti, ve které sami žijí, bylo by to ještě horší. Pád Říma zůstává varovným příkladem. S tím, jak slábl, rostla moc germánských kmenů, které ho nakonec vyvrátily. Žádný z nich však nedokázal římskou říši nahradit a přišel úpadek. Bořit a vyvracet je mnohem snazší než stavět a budovat.