Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Obamova kličkovaná - Alex Švamberk

Nástup Baracka Obamy byl spojován s očekáváními, která lze sotva splnit. Překládané ideje o bezpečnějším a bezjaderném světě zněly krásně. Vynesly mu také Nobelovu cenu míru, ale byly nerealistické.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Obamova kličkovaná - Alex Švamberk

Horší však je, že váhavý Obama opakovaně selhává při řešení krizí. Ukazují to i tanečky okolo strategie boje proti Islámskému státu (IS). Když minulý týden ustoupil od původní strategie „napřed Irák, potom Sýrie“, zdálo se, že se blýská na lepší časy, a konečně si uvědomil, že není IS možné porazit, když se proti němu povede ofenzíva jen na severozápadě Iráku a v Sýrii se skončí jen u nákladných, leč nepříliš účinných náletů.

Americký prezident však současně zdůraznil, že bude potřeba odstranit režim Bašára Asada. Syrský vůdce si rozhodně nezaslouží zůstat u moci. Podobné výroky, které konvenují Turkům, však odrazují další možné spojence v boji proti sunnitským extremistům, jako je Írán, který už pomáhá v boji s IS Iráčanům. Teherán však podporuje Asada, který také bojuje s IS.

Obama proto své výroky o víkendu na setkání G20 v Austrálii korigoval s tím, že plány v Sýrii se nemění a Asad nyní není na řadě, kterážto kličkovaná mu na věrohodnosti nepřidala.

Scestná je i Obamova urputná snaha podporovat roztříštěnou umírněnou syrskou opozici, která ve střetnutích se sunnitskými extremisty prohrává, takže se snadno dostanou k americkým zbraním. A po porážce umírnění bojovníci ochotně přebíhají k islamistům.

Už Obamou prosazované stažení z Iráku, která ukončilo neoblíbenou válku, bylo rizikové, protože neřešilo problém, jehož výsledkem je vznik Islámského státu. Na ten však zadělal George Bush – a Obama s tím nemohl nic moc dělat, protože Bagdád se bránil další americké přítomnosti.

Váhavý postup v Libyi však ukázal, že Obama nejen nemá chuť válčit, ale také  že podobě jako jeho předchůdce nemá žádný plán, co udělat po odstranění nenáviděného diktátora. Země se de facto rozpadla a její část ovládají radikální muslimské skupiny napojené na IS a Al-Káidu, přičemž právě boj proti ní byl pro Obamu prioritou.

Po neúspěchu v Libyi se Obama v Sýrii vyhýbal jakékoli vojenské akci, i když použitím chemických zbraní Asadova vláda překročila hranice, které americký prezident stanovil. Přesto nezasáhl, což ukázalo jeho slabost. Nakonec mu však nezbylo než jít do Sýrie bojovat, protože část země ovládl IS.

Obama si však stále neuvědomuje, jak velkou hrozbu přestavuje, byť na to opakovaně upozorňuje OSN. Islámský stát není jen další teroristickou buňkou, ale je to skutečně stát, který má své území, svou vlastní správu a finance. Navíc plní touhu mnohých muslimů po obnovení chalífátu, muslimské říše spravované podle islámského práva. Představuje tudíž mnohem větší nebezpečí, které nerozvrátí pár útoků bezpilotními letadly na šéfy, což se ukázalo už v boji s Tálibánem v Afghánistánu.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Komentáře autora

Obama však není Churchill, který sice nenáviděl bolševiky, ale byl si vědom toho, že nacisté jsou větším nebezpečím, a spojil se se Stalinem, aby Hitler nezvítězil.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků