Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Nová vláda a nová covidová společenská smlouva – Thomas Kulidakis

Nová vláda je u moci chvíli, ale covid nepočká, oslavy svátků také ne a ekonomika už vůbec ne. Je tedy dobře, že jsme se dozvěděli, jaká budou zatím platit pravidla.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

V první řadě je potřeba ocenit slova premiéra Petra Fialy, že vláda sice naslouchá odborníkům, ale konečné rozhodnutí je politické. Tak to je od samého počátku z prostého důvodu. Odborníci v čele s epidemiology jsou úzce specializovaná skupina. Když to zjednodušíme, jejich cíl je zastavit šíření nemoci, a to jakékoliv, stůj, co stůj.

Proti tomu vláda, politické těleso, by měla být vše, jen ne úzce specializovaná. Měla by vnímat všechny aspekty problému, tedy dopady na duševní i tělesné zdraví lidí covidem bezprostředně netrpících počínaje, důsledky pro ekonomiku a vzdělávání dětí – budoucnosti národa – konče.

Kdokoliv byl například svědkem online výuky, musí být rád, že studoval ještě před covidem, bát se kvality práce covidových studentů, o nervech rodičů zavřených s dětmi doma nemluvě. Platí také, že nekonečné uzávěry různých sektorů ekonomiky je nutné z něčeho platit, a peníze na stromě nerostou. V neposlední řadě je také zřejmé, že řada nařízení je už dlouho jen na papíře, reálný život je naprosto někde jinde.

Nová vláda tak stála stejně jako vláda předchozí před volbou z dvou extrémních pozic. Na jedné straně stojí alarmisté varující před zhoubou všech kvůli covidu, na straně druhé ti, kteří by nejraději pustili vše a žili jako dřív. Mezi těmito extrémy se pohybuje reptající většina, která je stále hlasitější a má všeho plné zuby.

Zčásti i proto, že ty nejhorší předpovědi o násobcích mrtvých se nenaplnily, lidé trpí covidem někde daleko v nemocnicích, nejsou na očích, po ulicích se mrtvoly neválejí, naprostá většina lidí projde covidem bez potřeby nemocniční péče a dopady odkládané lékařské péče jsou opravdu děsivé a reálné. Je tedy jen správné odhodlání hodnotit situaci podle vážnosti stavu churavějících, v čemž je potřeba dát zapravdu ministru zdravotnictví Válkovi.

Jen jeho vyjádřená touha a lítost v jednom, že Česká lékařská společnost doteď nebyla jako německý Kochův institut, je poněkud pikantní. Měl by si dát pozor, co si přeje, protože v sousedním Německu těsně před úterním jednáním vlády a vedení spolkových zemí vydal právě Kochův institut studii s výzvou, aby se prakticky zavřelo vše. Německá vláda nevyslyšela, pěkně se naštvala, ovšem patálie nemilá.

Podobně jako v Německu i u nás vláda zvolila přístup chytré horákyně, tedy něco málo kosmeticky omezila kolem Silvestra, Vánoce nechala na pokoji, jinak se drží své výzvy k osobní odpovědnosti lidí. To je ovšem správný přístup. Lockdowny silnější i slabší, pravidla taková či onaká, zkrátka a dobře politiku nulové tolerance ke koronaviru jsme už zkoušeli a výsledek nijak zářný nebyl. A jak říká ředitel Fakultní nemocnice v Motole Ludvík, lockdownem se vše jen posouvá a odsouvá.

Šéf Motola Ludvík: Copak se děje něco jiného než promořování? Lockdowny jen odsouvají problém

Domácí

Opakování stejných postupů a čekání jiného výsledku, tedy naplňování Einsteinovy definice šílenství, by bylo zbytečné. Atmosféra se změnila, takže i dříve kacířský názor Ludvíkův i stávající vlády je už přijatelný, život a kariéry se nálepkami kvůli němu neničí. Na stole tedy leží nabídka nové společenské smlouvy. Ti, kteří se bojí, na což mají plné právo, mohou být opatrní, což už jsou. Zbytek může žít jakžtakž přijatelně.

Kdo se ještě neočkoval, může doufat, že stát bude rozumný a zajistí dostatek nové proteinové vakcíny Novavax. Co do receptury je podobná jako ty, kterých už máme v sobě od dětství spoustu, což je dobré. Vláda udělá nejlépe, když bude dále vnímat realitu, protože kdo chodí často mezi lidi, ví, že kdyby alarmisté měli pravdu, při dosavadním dodržování zákazů, příkazů a povolení bychom už byli na márách všichni.

Co se týká omikronu, zatím se jeví jako nakažlivější, ale ne tak hrozivý, tak snad to vydrží. Když ne, a bude mnohé hrozit, mnozí z nás si budou dávat pozor i bez drakonických opatření. Zachraňovat lidi proti jejich vůli a přílišné řízení se doporučeními bez ohledu na celou společenskou strukturu se už zkoušelo, žádný šlágr z toho nebyl.

Co se týká receptu k osobní odpovědnosti, ten je jednoduchý. Není nic proti ničemu se zeptat, zdali se někdo bojí či ne, pokud ano, na místo bez uražení nejít, setkat se jindy. Pokud všichni souhlasí, pak budoucí případné výčitky nejsou na místě. Lidé mají právo se bát i nebát, tudíž tolerance, empatie a upřímnost jsou základ. Pokud někdo fanaticky chce očkování, má na to stejné právo jako ten, kdo fanaticky nechce. Hlavně pamatujme, že i po covidu spolu budeme muset žít, a užijme si klidné svátky smíření.

Reklama

Výběr článků

Načítám