Článek
Mně se nelíbí ani jedno, ale radši bych věnoval pár řádek některým trendům našeho vysokého školství.
Univerzit, studentů a univerzitních hodnostářů přibývá geometrickou řadou.
Univerzita Karlova vznikla 1348, pak v 16. století Olomouc, 1707 ČVUT, 1899 Technika v Brně, 1906 Zemědělka, 1919 Masarykova i Mendelova lesnická v Brně, po II. světové válce Ostravská báňská a pražská ekonomka a dalších 79 (!!) vysokých škol v poslední době +- za panování Akreditační komise paní „politoložky“ Dvořákové.
Inflace.
Vznikají univerzity s názvy jako Vysoká škola evropských a regionálních studií;
Vysoká škola aplikované psychologie nebo Soukromá vysoká škola ekonomických studií.
Ta poslední uvedená sídlila shodou okolností přes zahradu od našeho gymnázia. Takže jsem během let mohl z okna pozorovat, jak se ze střední ekonomky stává obchodní akademie a z ní vysoká škola. Mohu směle potvrdit, že Honorabiles i Jeho Magnificence – byli stále tytéž osoby, protože jsem „Honorabiles“ potkával na obědě a Jeho Magnificenci viděl každé ráno parkovat na vyhrazeném místě.
Inflace a metamorfóza:-)
Počty vysokoškolských studentů poskočily během desetiletí o stovky tisíc. Inflace.
Ministr navrhuje pro letošek jmenovat 64 Profesorů. Což je aproximací při vzrůstajícím tempu, zhruba 1000 Profesorů za 10 let. Byly doby, kdy Profesor byl řekněme za přírodní vědy Jaroslav Heyrovský a za společenské vědy Václav Černý. To pochopitelně trochu přeháním, ale získání profesury bylo vyvrcholení – často až okolo šedesátky – významného vědeckého, publikačního a pedagogického života. Profesor byl Někdo. Teď jich budou tisíce.
Inflace.
Účast ve volbách do akademických senátů sice často mezi studenty dosahuje minimálních hodnot (více mívá i český Senát a Europarlament), ale pro mocenské poměry na fakultách – jsou senáty logicky důležitější než vědecká práce, respekt v oboru a podobně.
Vysoké školy (alespoň ty významné) se politizují. Na místo senátními volbami a Národní vzdělávací radou zdecimovaného ministra Chládka se tlačí ex-rektor Zlatuška, známý širší veřejnosti spíše petičními akcemi a opakovanými kandidaturami na politické funkce (za několik stran). Rektora Hampla (učil jsem jeho syna Jakuba) – jsem také potkával častěji olepeného plackami při Týdnu neklidu než při „akademické činnosti“. Nyní zasedl za Stranu Zelených a Prahu 1 do Senátu. Koneckonců i „můj“ předseda Petr Fiala je bývalý rektor.
Na vysoké školy a výzkum zaplatíme v příštím roce z daní zhruba 38 miliard korun (dle návrhu rozpočtu), tedy necelých 20 tisíc pro průměrnou českou rodinu.
A výkon?
Times Higher Education World University Rankings 2014-2015 jsou globální tabulky posuzující výkon nejuznávanějších univerzit na světě podle kritérií - výuka, výzkum, předávání znalostí a mezinárodní impakt. Žebříček nejlepších univerzit na světě je sestaven na základě 13 pečlivě kalibrovaných výkonnostních ukazatelů. Tento žebříček je důvěryhodný pro studenty, akademické pracovníky vysokých škol, vedoucí průmyslových odvětví a vlády na celém světě.
Jedinou českou institucí v tomto čerstvě vydaném žebříčku do 400. místa (pak se pořadí již nezveřejňuje) je Karlova Univerzita v Praze, která osciluje v posledních letech okolo 350. místa. Okolo ní najdeme letos ve skupině Novosibirskou státní univerzitu, tureckou Koc University či marockou Cadi Ayyad.
Dodám, že v první stovce najdeme dvě belgické školy, dvě korejské, tři kanadské – daleko před námi jsou školy dánské, irské, kolumbijské a podobně.
A to ještě mluvíme o staroslavné Karlově univerzitě, jejímž jsem hrdým absolventem.
Jaký ranking by obdržela univerzita „Pražská vysoká škola psychosociálních studií“ nebudu spekulovat.
Lobby vysokých škol je daleko mocnější než jakýkoli ministr školství a je si toho dobře vědoma.
Přesto si dříve či později stejně budeme muset položit otázku:
„Jak staré děti chceme coby daňoví poplatníci podporovat v jejich vzdělávání a jak silně?“ 6-19 let či 19-26, a které víc?
Za základní princip považuji, že děti/mladí lidé v celé republice ve stejné věkové kategorii si jsou rovny bez ohledu na typ školy a mají být podporováni zcela stejně. Jednoznačně je třeba také říci, že mladí lidé, kteří na vysokou školu nejdou – mají nárok na stejnou výši podpory jako jejich studující vrstevníci. Tato podpora může mířit třeba do penzijního či stavebního spoření. Je jasné, že to výši příspěvku státu na 19-26leté mladé lidi rozředí. Nevidím ale důvod, proč bychom měli ze svých daní podporovat 25letého studenta nějakého paoboru na nejslabší univerzitě v zemi a nikoli jeho vrstevníka, který již 6 let pracuje a živí sebe i svou rodinu. Nechci hodnotit jejich přínos společnosti (byť je pravděpodobné, že prvně jmenovaného budeme živit různými formami i v budoucnu), chci podpořit všechny mladé lidi stejně, neboť od toho v jádru stát je.
Mladý člověk se chce stát třeba lékařem, zachraňovat životy. Výborně. Ale je to jeho volba, jeho přání. Sleduje svůj vlastní zájem, své profesní uplatnění a svou budoucí prestiž. Jeho rozhodnutí může být špatné – práce mu nepůjde, lékařů je hodně – nesežene místo nebo za ponižujících podmínek. Nebo ho práce nebude bavit. Nebo jeho rozhodnutí bude dobré. Ale to netuším ani já, ani vy čtenáři, ani ministr školství, financí a zdravotnictví dohromady. Je to prostě 18ti letý mladý člověk a my si latentně přejeme, aby našel dle svých schopností pro společnost pozitivní uplatnění.
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz
V tom ho můžeme prostřednictvím daní finančně podpořit. Ale stejně jako všechny ostatní jeho vrstevníky. Pokud chceme podpořit konkrétní školu nebo konkrétního studenta – říká se tomu altruismus a státu a daní se to netýká.