Hlavní obsah
Antonín Rašek. Foto: Petr Hloušek, Právo

KOMENTÁŘ: Mzdy pokulhávají. Odbory to vědí - Antonín Rašek

Před lety jsem četl zajímavou studii, co udělalo Ameriku Amerikou. Tedy nejvyspělejší zemí. Podle autorů v rozhodujícím období průmyslového rozvoje převládli mezi přistěhovalci z Evropy kalvinisté, kteří byli známi pracovní výkonností. A druhým momentem byl tlak emigrantů na mzdy: snažili se co nejvíc si vydělat. Zprvu se většinou chtěli vrátit zpět do vlasti.

Antonín Rašek. Foto: Petr Hloušek, Právo
KOMENTÁŘ: Mzdy pokulhávají. Odbory to vědí - Antonín Rašek

I když Sobotkova vláda v odměňování leccos zlepšila, což se projevilo i ve zvýšení výdajů domácností, za Evropskou unií pokulháváme. I přesto, že rok 2014 byl pro naši ekonomiku bodem obratu. Česká republika se v ekonomickém rozvoji ocitla v EU z 28 zemí na třináctém místě. V úrovni HDP dosahujeme 84 procent unijního průměru.

Dalo se předpokládat, že pokud na tom nebudeme v EU o trochu lépe, tak alespoň průměrně. Jenže chyba lávky. Podle srovnání Českého statistického úřadu na základě údajů Eurostatu za rok 2013 jsme hodně pod unijním průměrem.

K přesnějšímu srovnání sice v přehledu chybí Lucembursko, Malta a Bulharsko, ale není ani tak důležité naše přibližně dvacáté místo jako výše průměrné mzdy se zohledněním kupní síly ve výši 72,8 procenta unijního průměru.

Přehlédneme-li Švýcarsko, které není členem EU, se 135 procenty, v sousedním Německu se 127,5 procenta jsou na tom zaměstnanci o víc než polovinu lépe než u nás.

Nepřekvapuje, že dobře je na tom Rakousko, Švédsko a Finsko, tedy země, které byly v poválečném období ušetřeny militarizace. Nadprůměrně si vedou země Beneluxu a Velká Británie. Na průměru zůstala Itálie.

Jistým překvapením, a toho bychom si měli všimnout, je třetí místo Francie. Hledáme-li příčiny, jsou v tom, že Francouzi a jejich odborové organizace se nejspíš ze všech evropských zemí dokážou za své členy postavit, a z toho mají prospěch i ostatní.

Pod pověstnou čárou jsou Irsko, Španělsko, Kypr, Portugalsko a všechny postkomunistické země, z nichž nejlépe si vede Slovinsko.

My jsme na tom jako Řecko a Slovensko. Jednoduše řečeno, Řekové pod nás ještě nepadli a Slováci nás za dvě desítky let po rozdělení dohnali.

Mezi stavem ekonomiky a odměňováním je tedy u nás jistá anomálie. Tu mohou napravit v prvé řadě zaměstnavatelé. Vláda se snaží prosadit vyšší minimální mzdy a zvyšováním platů státních zaměstnancům zvedá soukromému sektoru laťku.

Rozhodující roli při řešení této rozporné situace musí ale sehrát odbory. Odboráři to vědí a snaží se prosazovat vyšší mzdy co nejvehementněji. Ale aby prolomili bariéru, bude asi třeba rozšířit jejich řady.

Antonín Rašek

Původní profesí voják, který současně vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a historie. Po 21. srpnu 1968 byl z armády propuštěn, rehabilitace se dočkal po listopadu 1989. Stal se civilním náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Spolupracuje se Střediskem bezpečnostní politiky UK. Je autorem devatenácti románů.

Více o autorovi

Komentáře autora

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků