Článek
Jména nových nejvyšších představitelů EU a kandidátů na nejvyšší funkce ukázala, že v Evropské unii vzniká nové mocenské centrum. Velkou trojku tvořenou Německem, Francií a Velkou Británií nenahradila pouhá osa Paříž–Berlín, i když při jednáních hráli důležitou úlohu německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron, ale hned čtveřice zemí, kde dva klíčové hráče doplňují Španělsko a Itálie.
Do pozice nové předsedkyně Evropské komise je navrhována německá křesťanskodemokratická ministryně obrany Ursula von der Leyenová a guvernérkou Evropské centrální banky by se měla stát francouzská šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová. Předsedou evropského parlamentu je zmíněný Ital Sassoli a vysokým představitelem Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku by měl být španělský ministr zahraničí Josep Borrel. Poláka Donalda Tuska nahradí v čele Evropské rady belgický liberální premiér Charles Michel, takže ve vedení bude i zástupce některé z malých členských zemí, aby ty neměly pocit, že jsou ostrakizovány. Jeho volba také zajistila, že ve vrcholných orgánech jsou zastoupeni představitelé tří nejsilnějších evropských stran.
Nové vedení je vyvážené i genderově, ústa utřely jen východoevropské země, které už v něm nemají žádného reprezentanta. Evropská rada sice navrhovala, aby v čele parlamentu stanul bulharský socialista Sergej Stanišev, ale poslanci se postavili proti a navrhli Itala.
Jednání ukázala, jak slabá je pozice východoevropských zemí a že taktika zemí Visegrádské čtyřky akcentující výhrady k EU se obrací proti nim. Zástupci V4 včetně českého premiéra Andreje Babiše se mohou holedbat, že zabránili tomu, aby byl do čela komise navržen socialista Frans Timmermans, který tvrdě prosazoval unijní právo a hájil migrační kvóty a kterého nechtěli ani Italové. Proti Ursule von der Leyenové však už žádné podobné výhrady najevo nedali, i když ta se nikdy netajila tím, že je pro federalizaci EU, přičemž jako vzor uváděla USA, Švýcarsko anebo Spolkovou republiku Německo. Těžko čekat, že by tato kosmopolitní žena, narozená v Belgii a studující v Londýně, projevovala pochopení pro protibruselskou rétoriku zemí V4 požadujících rozvolnění EU, které házejí písek do soukolí. O proevropském ladění budoucího vedení svědčí i Michel, který se podobně jako německá ministryně vyjadřoval velmi negativně k brexitu. Ta o něm řekla, že je bublinou prázdných slibů populistů, na kterou doplácejí všichni.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Česká politická reprezentace a potažmo většina zemí V4 by se měla zamyslet na tím, jakou zaujmout k EU politiku, protože ta stávající její pozice v Unii oslabuje. Mnozí domácí voliči sice na kritiku bruselského zla slyší, ale ta nás současně dostává na okraj EU. To neznamená stát se rovnou eurohujery, Brusel si za mnoho svých kroků kritiku zaslouží, ale zaujmout realistický postoj, který není a priori protibruselský, protože po zpackaném brexitu je jasné, že czexit není řešením.
