Článek
Třetí memorandum se zeměmi eurozóny Tsiprasova první vláda podepsala pod Damoklovým – respektive Schäubleovým – mečem hrozícím vyloučením z eurozóny. Žádnou naději na zlepšení ale neskýtá.
Opatření, která obsahuje, se nijak neliší od předchozích tupých škrtů, které zemi nepomohly. Naopak, jsou ještě přísnější. Za všechny zmiňme již schválené rádoby reformy v podobě zvýšení daní z přidané hodnoty z 13 na 23 procent. Je logické, že následné zdražení se projeví na spotřebě obyvatelstva, které již nyní nemá peníze.
Kde se nic nekupuje, tam se nic neprodává. Kde se nic neprodává, tam se také nevyrábí. A kde se nevyrábí, nezaměstnávají se pracovníci. Tím je stále méně peněz v ekonomice a ta dále skomírá. Není to jen teorie, ale ověřená praxe.
Po pěti letech šetření byly seškrtány výdaje státu o třetinu. Nezaměstnaných je však čím dál víc, ekonomika skomírá a nic se nezlepšilo. Pouze dluh se po pěti letech škrtů zvýšil a brzy dosáhne dvojnásobku oproti počátku krize.
Probíhá schvalování opatření plánu, který považují za špatný všechny zúčastněné strany. Podle většiny ekonomů, nyní již včetně pravicových, je naprosto mimo ekonomickou realitu. I přesto není tentokrát úspěch nemožný.
Řecké vládě a mezinárodním věřitelům nahrává řada faktorů. Za prvé je zde role Mezinárodního měnového fondu, který se dokázal protentokrát poučit ze svých chyb. Svou účast na nynějším třetím memorandu podmiňuje odpisem dluhu, proti kterému kategoricky vystupoval v minulosti. Po účasti této instituce zbytek Evropy, včetně Německa více než touží.
Přidává se tak mocný hlas, který doplňuje roli vlády Spojených států amerických, Evropské komise a například Francie a Itálie, které jsou k řecké vládě zdaleka nejvstřícnější.
Další situace, která nahrává, je uprchlická krize. Evropské státy si uvědomují, že Řecko a Itálie mohou chránit své rozlehlé hranice až na pokraj svých sil, ale to nestačí. Země musí být stabilní po politické i ekonomické stránce.
Zároveň i v tak striktních zemích, jak je Německo, je čím dál více přijatelná podpora jižních států a ozývají se hlasy o možném jednání o určitě formě odpisu dluhu. V neposlední roli pak hraje svou roli čas.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Nová řecká vláda nebude čelit až do roku 2019 žádným volbám. Jediné, co by ji mohlo destabilizovat, je selhání dalšího programu. To ale není v zájmu nikoho. Skutečný boj s krizí v Řecku tedy teprve začíná. Kulisy se však změnily a argumenty pro prorůstová opatření a nezbytný odpis dluhu stále přibývají.