Článek
Opatrné reakce se najdou snad v každé evropské zemi, ale u nás se k ní často přidává i jakási „kyselost“. Macron prý nemá skutečný plán pro Evropskou unii, strategii, jak bojovat s terorismem a politikou proti masové migraci. Navíc nemá dost zkušeností a v zádech tradiční politickou stranu, takže asi nic neprosadí.
Je hezké, když skeptické reakce a knížecí rady přicházejí ze země, která je ve vztahu k Evropské unii skoro černým pasažérem, s masovou migrací nemá žádné zkušenosti (ale má zaručené recepty, jak ji řešit) a terorismus její občané zatím znají jen z televize.
Je pak skoro komické, když kupříkladu předseda Občanské demokratické strany opatrně na Twitteru uvítá vítězství Macrona, ale dodá, že nemá skutečný plán, jak reformovat EU. A ODS ho má? Nebo země Visegrádu? To jako vážně?
Pokud jde o podporu nějaké tradiční strany, jakou pak měl a má za sebou velkou tradiční stranu český prezident? Nebo ten rakouský a slovenský? A jaké byly politické zkušenosti toho posledně jmenovaného? Dá se od toho odvodit kvalita prezidentování?
No dobrá, namítnou experti, Francie má ale prezidentský systém. Prezident potřebuje k efektivnímu vládnutí silnou stranickou podporu v parlamentu. Ale jak tito experti s jistotou vědí, že Macronovo hnutí „Vpřed“ parlamentní volby za měsíc nevyhraje? A nejsou to mimochodem často titíž lidé, kteří před pár měsíci tvrdili, že „outsider“ Macron nemá šanci?
Mohli bychom ve vypočítávání Macronových hendikepů spolu s jeho kritiky pokračovat, ale možná by nám tak uniklo to zásadní: v kritickém souboji mezi nacionalismem a demokratickým centrismem, který se odehrává napříč Evropou, liberál Macron nacionalistku Le Penovou rozdrtil. Pro nacionalisty přitom nedává velký smysl se utěšovat tím, že se tím jejich vítězství jen o pět let odkládá. Macron nastolí novou dynamiku a ve spojení s Německem se začnou v EU hýbat ledy.
Naši politici a mnozí komentátoři by možná proto udělali lépe, kdyby místo výčtů Macronových údajných nedostatků začali přemýšlet na tím, co bychom měli dělat, aby se Česká republika neocitla na nějaké opuštěné kře, která se bude duu Francie – Německo (a dalším zemím v jejich orbitu) vzdalovat, pokud se i kvůli Macronovi, který odmítá, aby EU jen přešlapovala, evropský ledovec rozlomí.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).