Hlavní obsah
Matěj Široký Foto: Právo

KOMENTÁŘ: Je koronavirus „černá labuť”? – Matěj Široký

Teorie černých labutí od libanonského ekonoma Nassima Taleba nám může pomoci v pochopení toho, co prožíváme v krizi s koronavirem. Černá labuť je nečekaná událost, která je málo pravděpodobná, ale má velké důsledky. Tyto důsledky jsou obvykle tak velké, že Taleb neváhá říct, že lidské dějiny jsou tvořeny hlavně těmito událostmi. Je tedy koronavirus takovým příkladem černé labutě?

Matěj Široký Foto: Právo
KOMENTÁŘ: Je koronavirus „černá labuť”? – Matěj Široký

V úvodu si řekněme, že učebnicovou černou labutí není. Proč? Protože epidemie není tak nepředvídatelná a také jsou mnozí, kdo se jimi dlouhodobě zabývají. Právě naopak, epidemie je vlastně klasický krizový scénář pro bezpečnostní služby a silové služby státu. Během studené války bylo použití biologických zbraní jedním z možných scénářů, se kterým obyvatelstvo muselo počítat.

Karanténní opatření můžeme často najít v literatuře zabývající „survivalismem“ a „prepperstvím“. Tedy tím jak přežít v (post)apokalyptické době. Možnost pandemie společně s nukleární válkou patří k evergreenům tohoto žánru.

Můžeme namítnout, že tímto vysvětlením jen potvrzuji, že koronavirus je klasickou černou labutí, protože lidé si vysvětlení najdou dodatečně, aby vytvořili dojem, že „černá labuť“ šla předvídat a lze ji i objasnit. Jenže epidemie koronaviru propukla v lednu 2020 v Číně a její rozšíření do celého světa bylo, vzhledem k její dlouhé inkubační době, pravděpodobné. Zodpovědná místa pouze špatně vyhodnotila situaci a špatně se rozhodla. Sám o sobě byl průběh události vysoce předvídatelný. Ale nyní na hledání viníků není vhodná chvíle.

Co nás však učí teorie černých labutí, že jedna událost dává do pohybu další nepravděpodobné události a tím se důsledek krize způsobené virem ještě víc umocňuje. Typickým příkladem je souvislost zdravotnické krize s krizí ekonomickou. Ekonomická krize má však dva faktory, jejichž význam nesmí být podceňován. Tím prvním je finanční krize, kterou zažíváme už nyní propadem
na burze. Tento propad je tak silný, že už sám o sobě ovlivňuje dění nezávisle na průběhu epidemie.

Zůstává otázkou, proč politici ještě neuzavřeli finanční trhy, které svými propady jen přilévají olej do ohně. Ale nejde pouze o finanční krizi, která by mohla být vyřešena dalším tiskem bankovek. Další krize se dotýká reálné ekonomiky, a to stále většími problémy produkce. Po celé Evropě automobilky zavírají továrny. Důvodem není pouze ochrana zaměstnanců, ale v některých již došly komponenty a některé si uvědomily, že nemá smysl vyrábět nová auta, protože automobilový trh se propadne se stejnou razancí jako ten čínský. Souběh těchto dvou krizí může vyvolat třetí, která by byla nejhorší a jejíž důsledky by bylo ještě těžší předpovídat, a to je krize bezpečnostní.

Abychom nebyli úplní pesimisté, tak si připomeňme, které krize nám zatím nehrozí. Naopak jsou nepředvídatelným vývojem prozatím zažehnány. Tou první je energetická krize, která spočívá ve výpadcích dodávky energii a to především ropy a elektřiny. V důsledku krize obvykle roste i jejich cena, ale to se právě nepředvídatelně neděje. Díky ropné válce mezi Ruskem a Saudskou Arábii
ropa naopak zlevňuje. To má však těžký dopad na USA, kde se ropa dotýká svých minim. Nízká cena této suroviny může sehrát pozitivní roli při obnově zasažené ekonomiky, a určitě z tohoto stavu nejvíc profituje současná Čína, která patří k hlavním dovozcům této suroviny.

Druhou pozitivní zprávou je, že ustávající průmyslová výroba má pozitivní dopad na kvalitu ovzduší a celou biosféru. Zdá se tedy, že planeta se s ekologickou krizí nakonec nějak vypořádá i sama. Je jen otázkou, jakou roli v tom sehrajeme my, lidé.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Teorie černé labutě nás učí, že tváří v tvář nepředvídané situaci politici vždy dělají velmi málo a velmi pozdě. A je to logické, protože ti co rozhodují, jsou zvyklí jednat v poklidných časech, v jisté politické rutině. Doba krize si naopak žádá opatření, která jsou extrémní. Díky nepředvídatelnosti ale politici jednají zpravidla pozdě. S tím, že jednají pozdě, se už nic nedá dělat a je potřeba to přijmout. Co však ovlivnit lze je to, aby nejednali příliš opatrně, a tudíž příliš málo. Každým dalším dnem karantény, se z koronaviru stává čím dál větší černá labuť v tom smyslu, že každý den zvyšuje dopad celé události na naše dějiny. Pokud budeme krizové postupy dodržovat důsledně a zodpovědně, dovedou nás k rychlejší reakci na událost, která krizi způsobila. Tím pádem i ke snížení dopadu koronaviru. Odpověď na otázku, jak dlouhá ta krize bude, tak závisí do velké míry na každém z nás.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků