Hlavní obsah
Thomas Kulidakis

KOMENTÁŘ: Izraelské protipóly - Thomas Kulidakis

Návštěva izraelského prezidenta Reuvena Rivlina v uplynulých dnech působila jako balzám na duši v záplavě nepříliš potěšivých zpráv z domácí i zahraniční politiky. Při své pouti Českou republikou mluvil uvážlivě, uhlazeně a především smířlivě.

Thomas Kulidakis
KOMENTÁŘ: Izraelské protipóly - Thomas Kulidakis

Jak se od slušně vychovaného návštěvníka čeká, pochválil své hostitele napříč staletími. Začal pražským původem své rodiny, vzpomněl na skutečnost, že „Židovské tradice jsou spojené se starými příběhy a legendami, které vznikly v Praze“.

Ocenil zásluhy poválečného Československa, které dodávalo nově založenému židovskému státu zbraně a až do roztržky s východním blokem ho všelijak podporovalo. I v současnosti podle něj jsou „Češi dnes jedni z našich nejlepších přátel v Evropě“. A jejich občasnou kritiku vnímá jako „kritiku přítele“. A dále jednal o ekonomické a vědecké spolupráci.

Je to izraelský prezident, muselo tedy dojít i na mezinárodně politické otázky a vztah k Palestincům. Zatímco ještě před deseti lety nenechal na tehdejším izraelském premiérovi Arielu Šaronovi nit suchou za jednostranné stažení z pásma Gazy, dnes mluví jinak.

„Poté, co jsem byl zvolen izraelským prezidentem, nejsou moje osobní názory i chápání věcí relevantní. Teď zastupuji všechny Izraelce. Rozumím tomu tak, že žádný mír nebude, dokud nevybudujeme vzájemnou důvěru.“

A ta podle něj přijde se zlepšením podmínek Palestinců v pásmu Gazy. A to má pravdu. „Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad,“ připomněl nám již v 15. století francouzský básník Francois Villon.

Je zřejmé, že všudypřítomná nezaměstnanost, výpadky dodávek elektřiny, skoro žádný internet a omezení v cestování kamkoliv Palestince jen radikalizuje. O mrtvých ani nemluvě. Řekl i další slova libozvučná. Že Izrael nevede válku proti islámu.

Válka v Sýrii je tragédie, která vejde do dějin jako jedna z největších lidských pohrom 21. století. Že „je lidská povinnost pomoci těm, kteří prchají před válkou“. Humanitární rozhodnutí se totiž podle něj nemají řídit politickou úvahou. Díky za vše. Jak řekl Lev Nikolajevič Tolstoj: „Nikdo nedává víc jako ten, kdo dává naději.“

Je ovšem škoda, že proti sobě má protipól v podobě premiéra Benjamina Netanjahua, zvaného Bibi. Ten, na rozdíl od prezidenta, nemá jen roli reprezentovat stát v zahraničí a doma působit jako morální autorita.

Bibi má plnou moc vládní, výkonnou. Stoje na prahu třetí intifády, v době narůstajících násilností, které čítají na obou stranách již desítky obětí, rozhodl se hasit počínající požár vskutku originálně.

Vinu za holokaust přisoudil před několika dny někdejšímu jeruzalémskému nejvyššímu muftímu. Adolf Hitler se prý rozhodl Židy vyvraždit až na radu Muhammada Amína Husejního.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Více o autorovi

Komentáře autora

Izraelský premiér si za to vysloužil odsouzení od domácích i zahraničních politiků a historiků. Nepochválili ho ani v Berlíně. Tam musel po jednání s Angelou Merkelovou nabrat zpátečku. Pokud je šance na řešení spletitého konfliktu, je potřeba na obou stranách více holubic a méně jestřábů.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků