Článek
Dženderistky, džihádistky, jak je nazvala lidová tvořivost, jsou vysmívány právem, ale stejně jako zaniklá „Společnost pro šíření vědeckých a společenských znalostí“ se ohánějí pseudovědou a mají neblahý vliv na důvěřivé státní instituce: ministerstvo nepovažuje básničku za genderově neutrální a pilně sleduje učitele, aby se „při výuce vyhýbali genderovým stereotypům jak v textech, tak v řeči i chování vůči žákům a žákyním (!), protože toto chování může být kvůli zakořeněným genderovým stereotypům rozdílné“ – tolik úřad v Českém rozhlasu.
Čistý Orwell! Neutrální by snad mělo být ministerstvo. A odkud ten hrůzný sleposled matoucích slov „genderový stereotyp“ – jsou snad muži a ženy unisex? Nezrcadlí onen stereotyp nádhernou, danou skutečnost lidstva rozpůleného přitažlivou estetikou i psychologií, aby se muž z Marsu a žena z Venuše mohli spojit a podle svého si určili role v manželství? Co je státu do tak soukromé záležitosti a proč podporuje osamění samoživitelek? Čert vem okrajové výjimky, ty na věci nic nemění. Ty jsou vždycky špatným rádcem.
Tisíciletá pověra o ženské méněcennosti je už pradávno za námi, a v jedné věci má žena nad mužem dokonce navrch: může být matkou a žádná rovnoprávnost (termín právní a nepřístojný) nemůže tuto její výsadu odstranit. Škola má oslavovat matku, rodinu, národ, tradici a především ideál rodiny soudržné, kompletní a komplementární – jen jedinou věc nesmí. Být neutrální!
Podrážděné, internetové reakce proti feministkám jsou výrazem uraženého, zdravého rozumu. Je totiž nesmírně obtížné a otravné obhajovat samozřejmosti, zvláště když je útok na rodinu ukrývaný za fasádou rodinné politiky a ženské emancipace. Stát chce jen jedno: nahnat ženy do zaměstnání a děti do jeslí, aby matky osvobodil od rodiny jako za blahé paměti jejich zakladatele, zločince Trockého.
Je zvláštní, jak dnes marx-leninismus v subtilnější podobě opět rozkládá společnost. Když už se (bohužel) mluví jazykem práv, mělo by mít sociální ministerstvo ve dnešní tragické situaci rozpadu rodiny jedinou starost a směřovat politiku k jedinému, obtížnému cíli, aby dítě mělo „právo“ na oba rodiče.
Dženderové džihádistky vedou svatou válku proti přirozenosti a nikdo je nepřesvědčí, ale ty umírněnější feministky by se snad mohly zamyslet nad absurdní snahou přestavět svět a potlačit ženskou roli, aby se přizpůsobila roli mužské. Jak pravil filozof a logik světového formátu J. M. Bocheński: „Žena tvoří druhou stránku lidství, stačí vzít v úvahu stavbu jejího těla. Mateřství je jejím prvním a základním posláním. Společnost, jež nutí ženy k pravidelné, výdělečné práci mimo domov, je odsouzena k zániku.“
Zdárně to už půl století Evropa praktikuje a vymírá. Internet však probudil nejen humor, ale i lidový hněv, který i u nás jednou zrodí svého Trumpa.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.