Hlavní obsah
Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera

KOMENTÁŘ: Dětští dlužníci – desetiletí neřešený problém – Patrik Nacher

Představte si, že jste na prahu dospělosti, jste na počátku své ekonomické aktivity, případně pokračujete v dalších studiích, ale něco vás výrazně zabrzdí – dluhy, které jste buď vůbec nezpůsobili, nebo někdy v daleké minulosti v desetinové výši, ale teď na vás spadly v síle medvědí a exekutor klepe či přesněji řečeno bouchá na dveře. Ne, to není úryvek z žádného krimiseriálu, ale realita tzv. dětských dlužníků.

Patrik Nacher Foto: archiv P. Nachera
KOMENTÁŘ: Dětští dlužníci – desetiletí neřešený problém – Patrik Nacher

Od 1. června letošního roku začala platit novela tzv. insolvenčního zákona, díky které na oddlužení dosáhne více lidí. Pomůže odpovědným dlužníkům a nepoškodí seriózní věřitele. A první čísla naznačují, že bude o osobní bankrot s novými pravidly zájem. Za těch pár týdnů podalo insolvenční návrh téměř tři tisíce lidí, tedy více než dvojnásobek květnových čísel, a to ještě červen neskončil. Novela ovšem dětské dlužníky zatím neřeší. Zatím, neboť příslušný pozměňovací návrh jsme již ve Sněmovně podali.

Jak je ale vůbec možné, že máme v naší zemi takové množství dětí s dluhy a exekucemi na krku? Viníky musíme hledat mimo jiné také v rodičích, kteří jsou nezodpovědní a o své děti řádně nepečují. Takové děti mají smůlu. A není fér, aby měly smůlu dvojitou a byly trestány ještě ze strany špatně fungujícího systému vymáhání.

Typickým příkladem, kdy se z dítěte snadno může stát dlužník, přesněji řečeno kořist, je jízda načerno v MHD. Určitě to znáte, někdy to může být obyčejná klukovina nebo zapomenutá jízdenka. Ale normální rodič obvykle za své dítko pokutu zaplatí, nenechá ho spadnout do dluhů a doma mu za jízdu načerno pořádně „vyhubuje“. Samozřejmě logicky za podmínky, pokud se o pokutě dozví. I to je někdy jádrem problému. Když ale rodiče neplní svoje základní povinnosti, je malér na světě. Dítě má na krku z pár stokorun mnohatisícový dluh. Dospěje, začne pracovat a živit se, ale místo radosti z prvních samostatně vydělaných peněz přichází demotivace z toho, že značnou část těchto peněz musí odvádět na umoření svých dluhů. Výsledek je takový, že to mladé lidi může odrazovat od ekonomické, ale vlastně jakékoliv smysluplné aktivity, či je to může lákat do šedé, nebo dokonce černé ekonomiky zcela mimo systém.

Jak z téhle nepříjemné situace ven? Cesty lze rozdělit z hlediska časového na dvě. Jednak směrem od teď do budoucna a pak je také nutné řešit ty nakumulované problémy z minula. Pro řešení do budoucna jsme navrhli změnu občanského zákoníku, která zjednodušeně řečeno říká, že za dětské dluhy do 15 let nesou odpovědnost zákonní zástupci (tedy nejčastěji rodiče) kromě škod úmyslně spáchaných. Tím by nemělo docházet k absurdním situacím, kdy za nevrácení knihy v knihovně dopadne na čerstvě dospělého člověka ruka exekutora, a to za roky starý marginální dluh.

Pokud jde o minulost, tam jsme se zaměřili na novelu v úvodu zmíněného tzv. insolvenčního zákona. Dosavadní právní úprava totiž nezohledňovala fakt, že dětští dlužníci zpravidla svou zadluženost nezavinili, případně se na jejím zavinění podíleli částečně, stejně tak nezohledňovala mimořádný zájem na oddlužení těchto mladých lidí, kteří jsou na počátku svého ekonomicky produktivního života. Proto jsem s kolegy přišel s novelou, která pomůže dětské dlužníky oddlužit v čase tří let v rámci osobního bankrotu.

Náš návrh rozšiřuje okruh zvlášť zranitelných osob, kterým má být dostupný tento „privilegovanější“ režim oddlužení (od 1. 6. 2019 se týká lidí pobírajících starobní důchod a osob postižených invaliditou druhého a třetího stupně).

Jak to bude fungovat, pokud bude návrh přijat? V případě, že dlužníci prokážou, že jejich závazky u nezajištěných věřitelů vznikly alespoň ze dvou třetin z jejich celkové výše před dosaženým 18 rokem jejich věku, je oddlužení splněno, jestliže nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení. Přeloženo do lidštiny – mladý člověk má šanci na restart už po 3 letech v insolvenci bez nutnosti splatit, tedy splnit nějaké procento, pokud u něj nebude prokázán nepoctivý záměr.

Je obtížné chtít po čerstvě dospělém mladém člověku, který teprve začal vydělávat nebo pokračuje ve studiu, aby hned řešil svou dluhovou situaci. Zároveň není možné retroaktivně takové lidi automaticky zbavit jejich dluhu či jej přenést na někoho jiného. To by ani nebylo správné. Proto věřím, že novela jejich situaci zmírní, pomůže jim v kratším čase v oddlužení, a nesvede je tak na scestí šedé ekonomiky či do sociálního vyloučení.

Heiko Maas

Maas je německý politik za Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD), od března 2018 je spolkovým ministrem zahraničí ve čtvrté vládě kancléřky Angely Merkelové.

Vystudoval práva na Sárské univerzitě. V roce 1996 byl zvolen do sárského parlamentu. V letech 1998 až 1999 v něm vykonával funkci ministra životního prostředí, energetiky a dopravy.

V roce 2009 vedl SPD do celostátních voleb. Strana pod ním ale dosáhla nejhoršího výsledku v historii, když ji volilo 24,5 procenta lidí. Za SPD v letech 2010 a 2012 kandidoval také na post německého prezidenta.

Po federálních volbách v roce 2013 se SPD dohodla na koalici s CDU/CSU. V prosinci téhož roku se Maas stal v kabinetu kancléřky Angely Merkelové ministrem spravedlnosti a ochrany spotřebitele, kterým byl až do loňského března, kdy se stal ministrem zahraničních věcí. Zároveň opustil své místo v sárském parlamentu.

Množství dětských dlužníků bylo a zatím i je ostudou naší země.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků