KOMENTÁŘ: Co všechno prezident (ne)dovolí - Jiří Pehe

Ti se, jak známo, snažili zjistit, v jakém stavu se nachází soukromá čínská investiční CEFC, s níž Hrad spojil naděje na čínskou investiční ofenzivu v České republice. A pátrali též, kam zmizel prezidentův poradce Jie-Ťien-ming, předseda CEFC Europe.

Rozhovor, v němž prezident vysvětlil, co vše nedovolí a jaké otázky si nepřeje slyšet, mnohé zaujal spíše kvůli Zemanově dalšímu útoku na několik publicistů, včetně autora tohoto komentáře. Ty chtěl prý jmenovat přímo ve svém inauguračním projevu, ale jelikož se rozhodl být po znovuzvolení „pokornější“, nakonec tak neučinil.

My si z prezidenta vezmeme příklad a s pokorou budeme jeho další umanutý útok na novináře ignorovat. Zajímavější je prezidentovo ujištění, že prý nedovolí nějaký český Majdan. Bylo by zajímavé se dozvědět, jak toho chce dosáhnout.

Není totiž známo, že by měl český prezident pravomoci dovolovat nebo nedovolovat masové protesty, pokud by se opravdu z nějakého důvodu strhly. A vyjádření, že nikdy nepřipustí, aby o osudu republiky rozhodovala ulice, je poněkud mlhavé. Pokud snad měl na mysli, že by neustoupil tlaku ulice a nepřijal kupříkladu demisi premiéra dohnaného tlakem ulice k takovému kroku, měl by to možná vysvětlit lépe.

Prezident také prý nedovolí předčasné volby. Lidé nějak rozhodli a on z nich nebude dělat blázny. Tento výrok je ovšem v jistém rozporu s tím o Majdanu. Zatímco v případě svých výroků o Majdanu má Zeman zřejmě na mysli, že by bránil Ústavu a nedovolil neústavní řešení (anebo by alespoň nedovolil, aby si případné ústavní řešení vynutila ulice, jako se to stalo na Slovensku), v případě odmítání předčasných voleb zní spíš tak, že Ústavu příliš respektovat nehodlá.

Tvrdí totiž, že pokud by se Andrej Babiš nedohodl na příští vládě se sociální demokracií, která by se opřela o komunisty, nic se neděje. Klidně prý „počkáme dál“. Když před časem zmínil červen jako horizont, v němž by Babiš měl sestavit vládu, nebyl to prý žádný limit, ale subjektivní pocit, že by se dalo vše zvládnout do konce června.

Pravda, Ústava sice žádný limit pro sestavení vlády nestanoví, ale také nepředpokládá, že prezident dá časově neomezenou šanci sestavit vládu s důvěrou někomu, kdo to v prvním pokusu nedokázal. A kdo tudíž zásluhou prezidentova velmi volného přístupu k duchu Ústavy země s parlamentní demokracií vládne bez časového omezení v demisi - tedy bez možnosti Sněmovny takovou vládu účinně kontrolovat a případně odvolat.

Takováto vláda samozřejmě závisí mnohem více na tom, kdo ji umožnil - na prezidentovi. Nikoliv na parlamentu, na němž by záviset měla. Jeden z požadavků nedávných studentských demonstrací zněl, aby se s tímto „mimoústavním“ stavem skoncovalo.

K demonstracím u nás dochází v poslední době nikoliv proto, že chce někdo zpochybňovat výsledky voleb, jak tvrdí prezident, ale proto, že se prezident sám odmítá řídit po volbách postupy běžnými v parlamentní demokracii a drží u moci cosi jako „prezidentskou vládu“. Pokud by proti případným dalším demonstracím argumentoval z pozic ústavnosti, bude tedy dost těžko kohokoliv přesvědčovat, že chce bránit právě onu Ústavu, kterou jinak pošlapává.

Pokud jde o prezidentovy průzkumníky v Číně, Zeman potvrdil, že cestovali za státní peníze. Neví prý jen, zda ze státních peněz byli financováni všichni tři členové pátracího týmu, kupříkladu i Jaroslav Tvrdík, který pro Hrad přímo nepracuje. Potvrdil též, že se cesta uskutečnila na jeho přímý příkaz. A Babišovým novinářům, kteří se mu otázku na toto téma odvážili položit, sdělil, že je to otázka stupidní, za kterou by se měli stydět.

Příslušné orgány PS se naštěstí za otázky o tom, jak ústavní činitelé nakládají se státními penězi, stydět nemusejí. Mají dokonce povinnost se ptát. Sněmovna, která schvaluje rozpočet Kanceláře prezidenta republiky, by se tedy měla vážně zajímat, za co Hrad utrácí peníze daňových poplatníků.