Hlavní obsah
Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky

KOMENTÁŘ: Čínským nárokům nelze ustupovat - Alex Švamberk

Když Čína koncem března uvalila sankce na několik Britů upozorňujících na brutální potlačování práv Ujgurů, vypadalo to směšně, jako když se Peking snaží kopírovat přístup Západu. Ukazuje to však především, jak se Čína cítí silná v kramflecích a kam až je ochotná dojít, když se jí zdá, že jsou ohrožené její zájmy. V anglojazyčném stranickém deníku Global Times klidně nechá experta popsat, jak by proběhlo dobývání Tchaj-wanu, což je zřejmě její příští cíl.

Alex Švamberk Foto: Tomáš Reiner, Novinky
KOMENTÁŘ: Čínským nárokům nelze ustupovat - Alex Švamberk

Sankce na devět Britů včetně bývalého předsedy konzervativců Iaina Duncana Smithe, který je označil za poctu, a čtyři britské organizace byly uvaleny poté, co Evropská unie sáhla k bezprecedentnímu kroku - poprvé od roku 1989 uvalila na Čínu sankce za porušování lidských práv.

Postiženi jimi jsou jedna organizace a čtyři činitelé, kteří jsou přímo odpovědní za svévolné zatýkání a pronásledování Ujgurů, které dosáhlo obludných rozměrů. Docela málo na to, že v provincii Sin-ťiang je podle organizací na ochranu lidských práv asi milion Ujgurů v tzv. převýchovných táborech.

Existenci táborů Peking ani nepopírá. Hájí se bojem s terorismem. Pravdou je, že počet Ujgurů, kteří se přidali k Islámskému státu, šel do tisíců, a Čína taky zažila pár teroristických útoků. Současně ale Čínská lidová republika (ČLR) přiznává, že většina Ujgurů je v táborech na rekvalifikaci. Jak asi vypadá rekvalifikace za ostnatým drátem v lágru, je většině lidí jasné. Jde jen o zástěrku. Ostatně i nacisté měli na branách koncentračních táborů napsáno, že práce osvobozuje, ale o osvobození rozhodně nešlo.

Čína své záměry už ani nijak nezastírá, ve hře je víc než image. Na Brity uvalila sankce nejen kvůli tomu, že se Spojené království přidalo k sankcím EU, ale taky kvůli tomu, že ji Londýn kritizuje za omezování částečné autonomie Hongkongu, která měla být zachována podle dohody o předání města do rukou ČLR v roce 1997 ještě padesát let. Nyní však Pekingu už nestačí přístup jedna země dva systémy, chce plnou kontrolu a nelíbí se mu, že Británie nabízí obyvatelům Hongkongu britská víza.

Peking však neuznal ani verdikt Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který v létě 2016 označil její nároky a sporné ostrůvky a útesy v Jihočínské moři za nepodložené. I když budováním umělých ostrovů porušila filipínskou suverenitu, pokračuje v tom a buduje na nich své základny. Soud nemá jak rozhodnutí prosadit.

Kdyby se to netýkalo Číny, mohlo by to působit až směšně, jenomže jde o jadernou supervelmoc, která se snaží postavit se USA a buduje mohutné loďstvo, už dnes početnější než americké, aby pod štítem vlastních raket mohla silou ovládnout Jihočínské a Východočínské moře.

Hlavním cílem je však Tchaj-wan. Je to poslední součást původního území, které po anexi Tibetu a připojení Macaa s Hongkongem ještě nemá ČLR pod svou kontrolou. Proto se tak vehementně snaží zbavit Tchaj-wan jakékoli diplomatické podpory, proto jí tak vadila cesta senátora Miloše Vystrčila do Tchaj-peje a proto ji tak pobouřilo, když se Praha rozhodla vyškrtnout ze smlouvy o partnerských městech bod o tom, že uznává politiku jedné Číny, ačkoli se nijak netýkal vzájemné spolupráce měst a Česká republika uznává politiku jedné Číny. Jenomže Peking chce mít tento bod všude, kde to jde, protože uznání politiky jedné Číny de iure potvrzuje, že Tchaj-wan je součástí Číny, a tudíž ho může i vojensky ovládnout.

Tlak na Tchaj-wan sílí, už nekončí u každodenního vysílání jednotlivých průzkumných letadel nebo lodí pobřežní správy k ostrovu. Na konci března k němu Čína poslala ze dvou stran dvacet bojových letadel, aby ukázala tchajwanské vládě, že je schopna útočit i z východu. Pak k němu zamířila uskupení lodí v čele s letadlovou Liao-ning. Všechno odpovídalo scénáři případného útoku, který popsal v anglické mutaci stranického deníku Global Times čínský expert, aby bylo každému jasné, že Čína má plány na invazi hotové. Počítal i se zásahem amerických sil, ale neobával se jich.

Ne náhodu americký admirál Philip Davidson, který velí americkým silám v Tichém a Indickém oceánu včetně šesté flotily, před senátním výborem pro ozbrojené síly letos varoval, že by Čína mohla do šesti let podniknout invazi na Tchaj-wan nebo jeho část.

I když Čína představuje největší ekonomiku, ustupovat jí nelze. Z třicátých let dobře víme, že politika appeasementu, kdy se v zájmu iluze zachování míru ustupovalo hitlerovské Třetí říši, nic nepřináší, protože s jídlem roste chuť. Hitler se sice zmocnil bez boje Československa i Rakouska, ale stejně pak zaútočil na Polsko, Skandinávii a Francii.

Nelze se nechat okouzlit čísly o hospodářském růstu Říše středu, natož se inspirovat obrázky ze země, kde všechno krásně funguje a je tam pořádek, což vedlo před pěti lety Miloše Zemana k vyjádření, že bychom se měli od Číny učit, jak zvýšit hospodářský růst a stabilizovat společenský řád. Číně se musí dát najevo, kde jsou hranice, které nesmí překročit, a ne před ní couvat, protože každé slabosti nemilosrdně využívá.  Je dobře, že EU přitvrdila politiku a měla by v tom pokračovat nejen v případě Ujgurů. Je však potřeba se zbavit i závislosti na čínské ekonomice, aby se evropské automobilky nezastavily, když Čína přestane dodávat čipy nebo něco jiného.

Inspirovat se je potřeba v Austrálii, která kvůli hrozbě z Číny modernizuje a zesiluje svou armádu a snaží se zbavit své závislosti na zahraničí. Proto buduje závod na výrobu vlastních řízených střel a nechává vyvíjet bojové bezpilotní letouny. Je si dobře vědoma, že v době války by se nemusela včas dočkat zbraní.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků