Článek
Žádný více méně nezávislý parlament nemohl jednat jinak a něco takového přijmout. Unie totiž s podporou Dublinu k obchodním podmínkám přilepila tzv. pojistku, která měla zaručit neviditelnou vnitřní hranici irského ostrova a neměnná unijní pravidla i v severní části, aby nikdy nemohla vzniknout celní hranice. Z regulace hospodářství vznikl problém britské suverenity.
Pro premiéry bývalo čestným zvykem v takové situaci podat demisi. Nejenže to Mayová nehodlala ani uvážit, ale její vláda přežila i následné hlasování opozice o nedůvěře. Labouristů marné gesto. Hrůza z voleb a nástupu vlády staronového socialisty Jeremyho Corbyna, jenž hodlá zestátnit veřejné služby (vodu, plyn, dopravu, atd) a rozjet deficitní rozpočet státu dle příkladu svého dávného kamaráda Cháveze, jenž zruinoval nejbohatší stát Jižní Ameriky, hravě sjednotila vládní poslance.
Jak ale dál s Unií? Zastánci britské suverenity mají dohodu za kapitulaci, brexit neexit, za pouhé formální vystoupení z EU, jednotného trhu i celní unie. Zůstává totiž diktát všech pravidel včetně fiskálních, daňových a vnitřních předpisů, dnešních i budoucích. A vyvázat se jednostranně zakázáno. Vazalství horší setrvání, rozhoduje Brusel o nás bez nás, vyjednat si volný obchod s třetí stranou nebude možné.
Přiznejme ale Unii bolestivý ideologický ústupek. Británie by neplatila v žádné formě jako Švýcarsko či Norsko příspěvek do fondu EU (v roce 2017 činil členský poplatek 13 miliard liber, 4 miliardy získala zpět ve formě často pochybných dotací) a získala by kontrolu svých hranic, o kterou šlo v plebiscitu především. Konzervativní konzervativci proto volili s opozicí proti vlastní vládě, ale zároveň ji podrželi, aby vyjednala výhodnější smlouvu s Unií a pokud se nezadaří, nechť země vypadne i bez smlouvy, „lepší žádná než špatná”, tzv. tvrdý brexit.
Anglická elita ale stejně jako před referendem v roce 2016 děsí národ kolapsem ekonomiky, je rozhodnuta učinit vše, aby ke skutečnému vystoupení nedošlo a má naprostou parlamentní většinu, ze 650 poslanců je „suverenistů” pouze 118 a ti jsou pod palbou všech ostatních členů bez ohledu na stranickou příslušnost. Vznikají už i neformální nadstranické koalice.
A už také parlament do jisté míry jde proti rozpolcené vládě a dvě iniciativy schválil. Jedna umožňuje hlasovat o dalších možnostech brexitu včetně norské opce, nového referenda s trojí volbou a preferenčními hlasy, které by výpadku zabránily nebo dokonce hlasování o zákazu vystoupit z Unie bez smlouvy. Verdikt prostého lidu musí být zmařen. Brexit neexit je na cestě. Po parlamentní porážce dohody okamžitě stouply akcie i libra. Trhy mají jasno.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.