Článek
Mají za to, že je jediný, kdo dokáže nemožné a prosadí čistý brexit (obnoví suverenitu království) a zachrání konzervativní stranu před jistým zánikem. Ve většinovém volebním systému by ji dnes hravě smetl ze scény lidový tribun Nigel Farage se svou stranou Brexit.
Milovaný a nenáviděný Boris, jak jej všichni nazývají, rozštěpenou společnost sjednotit ovšem nemůže, z Bruselu i z Dublinu se stále ozývá ultimativní, že třikrát britským parlamentem odmítnutá dohoda musí platit, o změnách se jednat nebude a britský parlament, ze čtyř pětin složený z odpůrcu vystoupení z EU bez dohody nepřipustí. Nová vláda brexitu, mimo svou teoretickou většinu dvou poslanců, brzy jen jednoho, má proti sobě většinu poslanců. Konzervativní disidenti i z vlády vyhození ministři signalizují, že vládu potopí nebo s opozicí prosadí druhé referendum o brexitu. Zápas na dvou frontách mezi Unií a Dolní sněmovnou vypadá předem ztracený. Slíbil Johnson nemožné, když prohlásil, „žádné jestli ani ale” do termínu prodloužené lhůty 31. října, „i kdyby to měla být má smrt, jsme venku”?
Premiér opakoval své ujištění během kampaně na předsedu strany a vlády několikrát, jako by měl tajný plán. Něco takového se zdá být zhola nereálné a všechny scénáře, o nichž se spekuluje, mají nějakou zásadní vadu. Británie tahá za kratší konec a eurokrati to vědí. Nepočítají, že by mohla odejít bez smlouvy. Karty lze ale obrátit! Ve svém projevu naznačil Johnson churchillovské odhodlání. „Naše přístavy budou připravené, i banky, nemocnice, továrny, stejně jako naše úžasné farmářství a budeme prodávat ještě více do celého světa.”
Opravdu odmítnou bruselští eurokrati vyjednávat, jak stále dokola opakují? Premiérovi by tak umožnili vyhlásit předčasné volby proti diktátorské Unii a zrádné parlamentní elitě, jež neuznávají demokratické rozhodnutí lidu. Elementární, Watsone, stačí se jen trochu pojistit a koupit si euroskeptiky mezi dělníky „labouristů”. Neslíbil snad premiér masivní investice do zaostalé severoanglické infrastruktury? Vidina prosperity by mohla být účinná.
Boris Johnson patří nepochyně mezi nejinteligentnější politiky ostrovního království a projevil nevídaný politický talent. Vždycky všechny volby vyhrál. V jedenácti letech stipendium na nejprestižnější a akademicky nejnáročnější gymnázium. V Oxfordu se profesoři rozhodovali, zda mu dají jedničku nebo dvojku z klasických studií, má sloní paměť a smysl pro detail (naučil se řecky a latinsky), ale příliš spoléhal na svou genialitu a trochu lajdačil. Byl zvolen prezidentem Oxfordské unie. Vyhrál poslanecké volby do parlamentu v opozičním obvodu a dvakrát se jako konzervativec stal starostou labouristického Londýna. Má charisma, smysl pro humor a sebeironii. Stále riskuje pronásledování strážců chmurné a puritánské korektnosti, která už prakticky vyhnala komedii z veřejného prostoru, ale vždycky se chytí do jeho pasti, protože defakto obhajuje, za co jej pranýřují, tak jako slavný výrok o nošení absurdní burky.
Jak může komentátor Hospodářských novin napsat, že je to buran a klaun? Neví, že humor je známkou vysoké inteligence a není opakem „serióznosti, opakem serióznosti je neserióznost”. (G. K. Chesterton)
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Do konce října se stane Johnson nejslavnějším politikem Západu od časů Thatcherové a Reagana.