Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Přímá volba prezidenta za dnešní potíže nemůže - Thomas Kulidakis

Novinky, Thomas Kulidakis

V České republice hrozí pád vlády, protože prezident Miloš Zeman si uzurpuje právo, které mu nenáleží. Konkrétně nezpochybnitelnou pravomoc šéfů koaličních stran Andreje Babiše a Jana Hamáčka rozhodnout, kdo bude v kabinetu sedět. A tak se znovu objevily úvahy o potřebě zrušit přímou volbu hlavy státu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Do čela těchto snah se postavila ODS, která přitom v minulosti sama přímou volbu prosazovala. Čistě účelově takto postupovala v roce 2002, když se snažila prosadit svého kandidáta Václava Klause staršího. V době schvalování zákona, který nám od roku 2012 přímou volbu nadělil, s politickou novotou také problém neměla.

Máslo na hlavě ale nemá sama. V podstatě všechny tehdejší strany s přímou volbou souhlasily. Politici si totiž chtěli usnadnit práci a zbavit se nepříjemné povinnosti. O volbě hlavy státu do roku 2012 rozhodoval parlament. Často za okolností – mírně řečeno – nechutných. Příklad za všechny byl bývalý poslanec ČSSD Evžen Snítilý. V době poslední parlamentní volby roku 2008 skončil v nemocnici. Dvě nejmocnější strany dané doby, ODS a ČSSD, se pak navzájem obvinily, že ho do špitálu přivedl nátlak jedné z nich.

Parlamentní volbu doprovázely zákulisní dohody, kšeftování a hodně zlé krve, někdy i obálky s kulkami zaslané voleným zástupcům. Zákonodárci se tedy raději rozhodli dát moc lidu a doufali, že vše dobře dopadne. Dnes by se mohlo zdát, že nedopadlo. Stávající prezident zapomíná, že má podle článku 62 Ústavy jen minimum pravomocí, a argumentuje údajnou podporou plynoucí z hlasů lidu. Dá se ale namítnout, že prezident Zeman rozhodně nekandidoval s programem „budu si kreativně vykládat ústavu“.

Jestliže tedy má jen několik málo pravomocí a zbytek podléhá souhlasu nebo návrhu vlády, včetně případné mobilizace, nemá se Zeman co snažit nahrazovat právoplatný kabinet parlamentní republiky. Ovšem ani jeho předchůdci volení parlamentem nebyli žádní poslušní beránci sloužící jen ke kladení věnců.

Václav Klaus starší i Václav Havel se kvůli odvolávání a jmenování ministrů dostávali s tehdejšími vládami do konfliktu pravidelně. Havel například odmítnul demisi Jana Kalvody nebo Jana Rumla. Klaus zase zatopil premiéru Vladimíru Špidlovi kvůli Jiřímu Rusnokovi, znemožnil rekonstrukci vlády Stanislava Grosse a rezignace ministrů za Věci veřejné v době vlády Petra Nečase.

Výčet výše je potřebný pro pochopení základní teze, že za konflikty vládních i opozičních politiků s momentální hlavou státu nemůže způsob volby prezidenta, ale meze, které prezidentovi dotyční vytyčí. Miloš Zeman zachází tak daleko, jak ho ostatní pustí, stejně jako jeho předchůdci. Umožňuje mu to chování zvolených politiků, kteří se z osobních nebo stranických důvodů vyhýbají konfliktu, jak jen je možné. V čele s Babišem a Hamáčkem. Přitom by naprosto stačila kompetenční žaloba.

Podle ministryně financí Aleny Schillerové ji ale Babiš podat nechce, protože by se prý nic nevyřešilo a akorát by se pokazily vztahy s Pražským hradem. Z tohoto vyjádření přímo čiší podstata věci. Samozřejmě by se vyřešilo mnohé, protože by se do budoucna vědělo, kam až může prezident zajít. Kde jsou hranice parlamentní republiky a kde hranice republiky prezidentské. To by ale našim politikům muselo více záležet na budoucnosti našeho politického systému než na osobním prospěchu.

Thomas Kulidakis

Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.

V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.

Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.

Přímou volbu je možné klidně zachovat. Jen je potřeba prezidentovi současnému i těm budoucím vytyčit hranice, aby si nehráli na monarchy. My voliči bychom měli mít na paměti, že se nevolí monarcha, ale prezident. Rozhodovací pravomoci, tedy možnost něco změnit, spočívá v rukou vlády, která nemá o nic menší demokratický mandát.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám