Vrcholné pozice v Evropské unii si mezi sebe rozdělily staré členské státy. V čele rady členských států bude dosavadní belgický premiér Charles Michel, který do V4 šil kvůli migraci mnohem více než socialista Frans Timmermans. Vrchním unijním diplomatem pak Španěl Josep Borello, který také nákloností k V4 neproslul. A Timmermans, kterého Babiš a jeho spojenci nechtěli, má být zase místopředseda Evropské komise.

Naopak v čele Evropské komise bude Ursula von der Leyenová. Německá politička, která byla doposud ve své vlastní zemi považovaná za politickou mrtvolu. Dokud totiž byla ministryní pro rodinu, bylo vše v pořádku, protože své věci rozuměla. Má sedm dětí. Pak začala šéfovat ministerstvu obrany a kvůli problémům stíhaček, vrtulníků a nezdařené modernizaci vojenské lodě ji začali považovat za neschopnou.

Jestliže Babišovi a hlavně jeho polským a maďarským souputníkům ležely na srdci konzervativní hodnoty a migrace, měli by vědět, že Leyenová hlasovala pro sňatky homosexuálů a podle německých médií přijala syrského uprchlíka. V4 ale postupovala ve shodě v domnění, že má vše pod kontrolou.

Důvody byly jasné. Polsku vadil spor se zbytkem Unie o soudní reformu. Maďarsku hlavně poukazování na údajný odklon od liberální demokracie. Proto nechtěli Timmermanse. Slovensko víceméně mlčelo a snažilo se být se zbytkem solidární. Nejhlasitěji mluvil Andrej Babiš. Největší záhadou tedy je, proč se pral za pověst Viktora Orbána a Polskou vládu, když měl bojovat za vliv a zájmy České republiky.

V případě soudních sporů platí, že když dala Evropská komise Českou republiku, Maďarsko a Polsko k soudu kvůli údajnému porušení unijních pravidel, Timmermans jen dělal svou práci. Největší vtip by byl, kdyby Timmermans obdržel stejnou oblast a soudní spory, dohled na unijní hodnoty a vládu práva měl na starosti i nadále. Je také třeba mít na paměti, že tak, jako my, i jiné státy byly u Evropského soudního dvora mnohokrát. Někdy vyhrály, jindy prohrály. Tomu se říká právní stát.

Každopádně jedna věc se Babišovi zřejmě podařila. Chtěl, aby hlavní slovo měla rada členských států, a ne Evropská komise. V čele Evropské komise tedy bude slabá osoba, zato v čele Rady silný politik s jasným názorem. Charles Michel to přitom má jediný ze jmenované skvadry jisté. Bude to právě on, kdo bude mít pravomoc ve finále rozhodnout o programu jednání, kdy se bude hlasovat většinově, a kdy ne. Vše podle unijních předpisů.

Z tohoto hlediska je zřejmé, že jediná šance na nové rozdání karet je, že Evropský parlament navržená jména odmítne. Kvůli tomu, že byli odmítnuti takzvaní spitzenkandidáti. Ti měli být výrazem větší demokratičnosti Evropské unie, protože je nominovali vítězové evropských voleb.

Český premiér promeškal vzácnou chvíli, kdy výměnou za případnou podporu původního kandidáta mohl pro Českou republiku vyjednat nějaké významné místo. Zablokováním ostatních států totiž Babiš nic nezískal. A vlastně ani s tím blokováním to nebylo moc slavné. Bez Itálie a premiérů patřících k evropským lidovcům by V4 blokační menšinu neměla. Tu V4 pomohly tentokrát jiné státy vytvořit kvůli vlastním zájmům. Itálie totiž přišla při dělení zkrátka a lidovci chtěli svého kandidáta. Z Bruselu český premiér odjel s prázdnýma rukama, protože v zahraniční politice postupuje jako osoba důvěřivá až na hranici amatérské naivity.