„Miloši, Miloši.“ „No Václave, pojď nahoru.“ „No jdeme, jdeme.“ „Jsi zván do prezidentského salonku.“ „Ale tady všechna média chtěj všechno slyšet ode mě. Tak já už jim tady odpovídám na otázky a jenom jsem jim ještě nezačal říkat, že se čekalo... Že se těším na to, až se tebe zeptám, kolika procenty hlasů jsem k tomu tvému 51,8 procenta hlasů přispěl.“

Pokud to někomu připomene začátek Tajuplného ostrova, něco na tom bude. „Stoupáme, nebo klesáme?“ „Něco horšího, pane Smithi! Padáme!“ Ale tohle byl začátek jiného dialogu. Na rozdíl od Verneových ztroskotanců ho vedli dva muži, z jichž jeden měl vynikající, druhý podílovou náladu. Tak spolu mluvili Miloš Zeman a Václav Klaus po druhém Zemanově zvolení na Hrad.

Byl to ten slavný dialog, v němž zazněl Zemanův vzkaz: „Pražská kavárna, což je takové společenství sebe se utvrzujících lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali, teď asi, pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa. Zdůrazňuji, zavřít ústa.“

Kdysi tito dva muži dominovali na české politické scéně. Je to už dvacet let, co se pokusili rozparcelovat republiku mezi ČSSD a ODS, což se jim nakonec, i kvůli odporu Václava Havla, nepovedlo. Říká se, že starý cirkusový kůň ožije, když zaslechne zvuky manéže. Včera to Miloš Zeman připomněl zde.

Václav Klaus dnes ústavní funkci nemá, ale na body s Milošem Zemanem v této disciplíně neprohrává. Prezident? Byl. Premiér? Byl. Předseda Sněmovny? Byl. Předseda strany? Byl. A má bonus. Píše neopakovatelné texty ze svých cest a v tomto žánru je okamžitě k poznání. Jako v čerstvém kusu zde.

Ruku na srdce, oba matadoři dosáhli nesporných politických úspěchů především proto, že od samého začátku věděli, co chtějí, byli neuvěřitelně pracovití a měli přesný odhad na lidský materiál, který museli ovlivnit, aby je vynesl na Sněžku moci. Povedlo se. Až budou bilancovat svůj život, můžou se navzájem poměřovat, kdo byl jednička a kdo dvojka. A nebude to snadné.

Zeman se nechal zvolit přímo lidem, Klaus parlamentem. Zeman jezdí do regionů, aby se nabil energii od stoupenců, pro něž je jeho moudrost nad jejich chápání. Ale Klaus byl na lodi. Také má lepší zdravotní stav a chystá se na renesanci ve straně svého syna. Zeman má jenom Ovčáčka. Čert aby se v tom vyznal.

Mimo fanouškovský okruh po nich ale zůstane druhá část začátku Tajuplného ostrova: „Odhoďte zátěž!“ „Poslední pytel je prázdný.“ Anebo vzpomínka jako zde.