Sociální demokracii se dnes vrátila její noční můra, kauza Altner zde. Vedení ČSSD ihned svolalo tiskovou konferenci, na které se logicky snažilo působit dojmem, že se nic mimořádného neděje zde.

Podrobnějšímu popisu dějů, které by nastaly v případě, že by odvolání sociální demokracie nemělo účinek a buď by byl stranický majetek podroben exekuci, anebo by musela platit obrovské sumy, se Jan Hamáček raději vyhnul. Prý mají případné placení dluhů zajištěné úvěrem. A že prý na chod strany by další zadlužení nějaký vliv mělo, ale existovala by dál.

Než padnou definitivní justiční verdikty, je zbytečné předpovídat, jak to skončí. Spíše je zajímavé vrátit se k věcem, které v této kauze ČSSD zavinila sama, bez cizího vměšování. A položit otázku, jestli z této historky vyvodila partaj alespoň základní závěry, které by pak uplatnila v praxi.

Když se podíváme na začátek příběhu a pomůžeme si nejen pamětí a dobovými zprávami, ale také svědectvím jednoho z předsedů sociální demokracie Bohuslava Sobotky, je zjevné, kdo vrhl stranu do této zoufalé situace zde. Mohl to být jeden z důvodů, proč Miloš Zeman tolik prahl po zničení Sobotkova politického vlivu. Jinak řečeno, na začátku pověstné hole na Pražském hradě vězely kroky někdejšího šéfa ČSSD, z nichž se zrodil Altnerův požadavek a ty noční můry a hrůzy, které dnes soc. dem. existenčně podkopávají.

To ale může být současnému prezidentovi jedno. Ze dvou důvodů. Za prvé svou pomstu dokonal. Sobotka už není nejen v čele ČSSD, ale ani v politice. Současný předseda Hamáček by Zemanovi tu hůl snad i podržel, ale není třeba, jeho loajality si prezident dávno všiml a nezlobí. Za druhé může Zeman takovou sociální demokracií pohrdat nejen bezmezně, ale také zcela oprávněně, protože se štítí neúspěšných a navíc hloupých.

Situace je totiž taková: vedení soc. dem. dobře ví, komu „vděčí“ za obrovské problémy s Altnerovým požadavkem. Je to její bývalý předseda, nyní prezident Miloš Zeman. Co udělá sebevědomý člověk, když potká někoho, kdo ho uvrhl do dluhů? Ruku by mu sotva podal. A už vůbec se před ním nebude plazit po zemi a zvát ho k sobě na návštěvu.

Za Hamáčka, po Sobotkovi, který to nedělal, se ale obnovila praxe zvát člověka, který stranu takto podrazil, na její sjezdy a vzdávat mu hold. Zeman rád cituje Churchilla. Tady se jeden výrok hodí: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“