Článek
Ukazuje se, že odpůrci Unie, jejichž výhrady k Bruselu lze velmi dobře chápat, by možná svými řečmi dokázali vymámit z jalové krávy tele a jako obchodníci s deštěm by se dobře osvědčili na prodejních akcích pochybného zboží, ale představu o tom, jak odejít, měli nulovou. Ani netušili, co takový odchod všechno zahrnuje.
Premiéra Theresa Mayová stále opakovala, že brexit je brexit, ale skutek utek. Věnovala velké úsilí vyjednání dohody, ale klohnila všechno sama a nenechala nikoho nahlédnout pod pokličku a pak se hrozně divila, když se parlamentu text nelíbil. Ale parlament nebyl o nic lepší, nedokázal se na ničem shodnout a působil jako pytel blech. Když se pokusil převzít iniciativu a najít východisko z brexitové slepé uličky, všech předložených osm návrhů odmítl.
Těžko hodnotit, kdo nese větší vinu, ale jedno je jasné – je to selhání britských politiků, kteří nedokázali vidět situaci reálně, dohodnout se a pamatovat si, že špinavé prádlo se pere doma, a ne ve Sněmovně ještě v den, kdy měla Británie podle původního plánu odcházet z EU.
Britské politické elity rozhodně nepřesvědčily, že by dokázaly zemi pozvednout, jak slibovaly. Naopak ukázaly svou malost, když své zájmy upřednostňovaly před celonárodními. Nestojí za zlámanou grešli.
Vina však padá i na EU, protože v době, kdy ještě byla Británie v Unii, nedokázala pochopit vážnost výhrad Spojeného království. Odmítala jakékoli úpravy dohod, když do Británie mířily statisíce občanů z chudších zemí EU a britský sociální systém to přestával být schopen zvládat.
Brexit však přináší i další a ještě mnohem nepříjemnější poučení – poukázal na limity demokracie. Ta počítá s většinou a selhává ve fragmentované společnosti, kde každá ze skupin chce něco jiného. Těžko řeší i situace, kdy je počet odpůrců a zastánců nějakého kroku stejný – na rozdíl od fotbalu nenabízí remízu. V Británii je situace ještě komplikovanější, že pohled na brexit dělí i obě velké strany, navíc země s tradičně většinovým systémem nemá moc velké zkušenosti s hledáním kompromisů.
Samospásné však není ani všelidové hlasování, které taky funguje dobře, jen když je jasná většina. Nemluvě o tom, že je snadné rozhodovat, kudy by měly vést v obci chodníky, protože to si dokáže každý představit, ale ne o kroku, jehož důsledky neznají ani předkladatelé návrhu, takže vše záleží na tom, kdo dokáže svou variantu lépe prodat.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Británie by si teď měla dát pauzu, přestat řešit neřešitelné a začít hledat, co ji spojuje dřív, než se otevřou Pandořiny skříňky osamostatnění Skotska a připojení Severního Irska k Irsku. EU by měla projevit vstřícnost a na Británii netlačit, aby se nepotýkala s dalšími exity, protože musí čelit mnohem vážnějším výzvám od migrace, přes oteplování a spory s USA až po rozpínavost Ruska. Bohužel se obávám, že ani jedna strana to nedokáže, protože jim chybí nadhled.