Řecké ostrovy jako Chios, Samos nebo Lesbos dělí od turecké pevniny úzký pruh moře, místy široký stěží deset kilometrů. Ten, kdo tyto ostrovy v Egejském moři někdy navštívil, ví, že se na tureckou stranu dá bez problémů dohlédnout. Výsostné vody Řecka a Turecka na sebe navazují. Překonat moře není tedy pro pašeráky problém. Jejich činnost je snazší o to víc, že ví, že lodě evropské pobřežní agentury Frontex a řeckých námořních sil nemají jinou možnost než migranty z lodí zachraňovat. Vracet lodě zpátky je totiž nelegální podle mezinárodního práva.

V roce 2016 se ještě z Turecka dostalo skoro 170 tisíc běženců. V letech 2017 a 2018 na 35 tisíc, v prvním čtvrtletí letoška přibližně pět tisíc. Podle údajů Frontexu se jedná o nárůst o přibližně 23 procent oproti stejnému období loňského roku. To znamená, že první část dohody, podle níž by běženci v podstatě neměli na území Řecka a tím pádem celé unie připlouvat, příliš nefunguje. Pokud by fungovala, nebyly by tábory pro běžence na ostrovech přeplněné k prasknutí.

Druhá část dohody, tedy přebírání odmítnutých žadatelů o azyl, je v podstatě fiasko. Za tři roky platnosti ujednání se jich vrátila necelá třetina. Řecko je zahlcené žádostmi o azyl. Tamní Ministerstvo pro migrační politiku oznámilo, že má země kapacitu vyřídit 20 tisíc žádostí ročně, jen vloni jich ale obdržela 67 tisíc. Netýká se to přitom jen žádostí obdržených na řeckých ostrovech, které jsou geograficky první na ráně. Zatímco na nich narostl počet příchozích o zhruba čtvrtinu, přes pozemní hranici přišlo vloni skoro o tři sta procent běženců než dříve.

Na ně se ovšem dohoda s Tureckem nevztahuje, takže zůstávají v Řecku nebo se pokoušejí za pomoci pašeráků dostat dále do Evropy. Migrační dohoda se vztahuje jen na ostrovy a je jedním z důvodů, proč jsou tamní tábory tak přeplněné. Pokud jsou totiž lidé převezeni na pevninu, už nemohou být vrácení zpět do Turecka v rámci migračního ujednání. Jejich žádosti se musí vyřídit na místě. Řecko už dlouho volá o pomoc a jako poslední přispěchalo Portugalsko. Na začátku toho měsíce se zavázalo přijmout tisíc běženců. Problém Řecka totiž nejsou peníze, ale počet běženců, jejichž žádosti nestíhá projednat. Pomoci mohou jen ostatní unijní státy.

Po třech letech je evidentní, že migrační dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem není příklad vhodný k následování. Je to maximálně vhodný materiál ke studiu, jak se v případě jakýchkoliv možných budoucích podobných ujednání vyhnout opakování stejných chyb. Běženecké tábory jsem osobně několikrát navštívil a mohu z vlastní zkušenosti říct, že chápu vyjádření Amnesty International i Lékařů bez hranic.

Lidi v mizérii, z nichž je velká část žen a dětí, na ostrovech v nevyhovujících podmínkách drží právě špatná dohoda Evropské unie s Tureckem. Naši politici si jí koupili čas na nalezení lepšího řešení, který ale trestuhodně promrhali. Dovolenkáři ale mohou být v klidu. Běženci jsou na ostrovech koncentrovaní na jednom místě, takže na plážích je provoz nerušený.