Článek
Z vedení strany zaznívá, že zrušení organizace nemá s Volného kandidaturou nic společného, šlo prý o dlouhodobý proces. Více informací o celé věci SPD ale zveřejnit nechce, takže se samozřejmě bude v médiích i jinde spekulovat.
Zdá se, že politická uskupení, která zakládá Tomio Okamura, jsou prokletá. Už jeho první politický projekt, Úsvit, se rozpadl. Okamura byl vytlačen z vedení, a pak i z Úsvitu. Marně političtí analytici varovali rebely, v čele s Markem Černochem, že oni samotní onen typ voličstva, který přitahuje Okamura, příliš nezajímají. A že nemají podléhat falešné představě, že Úsvit je skutečná strana, protože je to jen Okamurův vůdcovský projekt.
Rebelové, kteří Úsvit převzali, mluvili o netransparentnosti v Okamurově Úsvitu, diktátorských sklonech Okamury a o potřebě budovat „otevřené“ hnutí po vzoru tehdejší Národní fronty Marine Le Penové ve Francii. Vůbec nepochopili, že voličům Úsvitu je „otevřenost“ ukradená, že jdou za Okamurou. A že jsou většině z nich nejspíš lhostejné i spekulace, že Okamura čachroval s partajními financemi ve vlastní prospěch.
Výzva Volného v SPD je jiného druhu. Je to politik ze stejného autoritářského těsta jako Okamura, soutěžit s ním může v demagogii i v obhroublosti. Pokud by ho Okamura nechal ve straně dál „rozkvétat“, mohl by se stát určitou výzvou, anebo alespoň nepříjemným trnem v patě. Jeho nedávné hulvátské vystoupení ve Sněmovně, kdy bojovně vyzýval kritiky, ať si to s ním jdou „vyříkat ven“, muselo na ty členy a příznivce strany, kteří mají fašizující tendence, udělat dojem.
Ve straně, jako je SPD, ale není pro dva vůdce místo, protože ve vůdcovském projektu může být na dvoře kohout jen jeden. Ostatní jsou jen jeho kompars, což Volný možná nepochopil. Ačkoliv se jistě povedou debaty o tom, zda je zrušení regionální organizace vedené Volným oprávněné, smír je nemožný.
Ačkoliv vedení SPD uvádí jako důvod pro rozpuštění Volného organizace „krácení demokratických práv členů“, když dojde na boj o moc, ve straně, jako je SPD, je demokracie tím posledním, oč běží. Strana, která chce údajně zvyšovat kvalitu demokracie u nás důrazem na tu přímou, docela jistě nevypíše k otázce zrušené organizace stranické referendum. To by tak ještě scházelo, aby v projektu, který Okamura vybudoval jako svůj projekt, skutečně rozhodovali členové nebo příznivci.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Navíc: pokud se v souvislosti s vnitrostranickou melou nevynoří nějaké nové skandální skutečnosti týkající se Okamury, netřeba se ani příliš bát o odliv voličské přízně. Útoky na vůdce jeho podporovatele často jen zocelují. Pokud snad na severní Moravě bublala rebelie, možná měli rebelové nejprve zvážit (stejně jako kdysi rebelové v Úsvitu), že vstoupili do strany jednoho muže, který se rozhodně nemíní o moc dělit.