Článek
Pokud je vše napsané pravda, tak s šéfem naší vlády mluvil evidentně ostře a z pozice síly. Ponížil tím nejen samotného Babiše, ale také všechny občany České republiky, které šéf vlády z titulu své funkce zastupuje. Ani tak velký stát jako Čína totiž nemá co „očekávat nápravu příslušných chyb“ minimálně ze tří důvodů: Letos jsme oslavili sto let výročí samostatného státu. Jsme členem půlmiliardového bloku Evropské unie. Ostrým tónem čínský emisar ukázal, že na každém šprochu je pravdy trochu, a že Huawei i ZTE asi mají ke státu blíže, než vláda jedné strany i vedení firem chtějí přiznat.
Otázky spojené s Čínou a jejími společnostmi mají navíc tolik vrstev, že připomínají cibuli. V první řadě o snahách Pekingu získávat technologické znalosti a postupy se už ví mnoho let. Říše středu se přitom stále posouvá kupředu. Ty tam jsou doby, kdy dokázala výrobky zkopírovat včetně výrobních vad a do zahraničí posílala studenty se zápisníky a kopíráky.
Mezi miliardou Číňanů se teď najde dost schopných odborníků, kteří dokáží ovládat výpočetní technologie. Mohou se tak pokoušet legálně i nelegálně přijít k intelektuálnímu obohacení z cizích zdrojů. Jsou také známé kuloární informace o vzácných darech telefonů a jiných zařízení při různých recepcích, v nichž se při zkontrolování našly sledovací přístroje. Z hlediska partnerů Číny je tedy logické, že se snaží bránit.
Čímž se dostáváme ke geopolitické rovině. Spojené státy americké a Čína vykopaly válečnou sekeru obchodní války, která škodí všem. Na svou stranu se snaží dostat unijní státy, které ale váhají, na kterou stranu se přidat. Na jednu stranu se bojí ztráty obchodu s Čínou, na druhou se obávají přílivu levného čínské zboží, kterému se zavírají americké trhy.
I Evropě všichni musí na misku vah čínský kapitál využitelný pro rozvoj versus nebezpečí snahy Číny kupovat strategické evropské společnosti se záměrem získat vliv i cizí znalosti. Výsledkem je celounijní snaha podporovat běžný obchod a analyzovat strategické investice z hlediska bezpečnosti. Nejdále jsou v tomto v Německu, Francii a Velké Británii.
Výše zmíněné vede k následujícím závěrům. Pokud by premiér Babiš vůči čínskému velvyslanci projevil alespoň polovinu asertivity, kterou má vůči domácím oponentům, bylo by vše v pořádku. Jako premiér hrdé svobodné země se nemá co hrbit ani v případě, že náš počet obyvatel se rovná počtu obyvatel většího čínského velkoměsta. Co se týká výrobků firem Huawei a ZTE jako takových je zřejmé, že vládní instituce a strategické podniky by měly mít účinnou odbornou ochranu, a jejich výrobky prověřovat více než pečlivě. Přítel i nepřítel se totiž může pokoušet vyzvídat a krást.
Jako občané České republiky máme ale právo očekávat, že náš stát se dokáže chránit. K tomu patří i změna zákona o veřejných zakázkách, který dokáže zhodnotit i otázku bezpečnostních rizik. Z hlediska geopolitického je košile bližší než kabát, takže bychom měli podpořit celounijní snahy o kontrolu čínských investic. Jsou totiž v klasickém obchodě dobrý sluha, ale zlý pán v strategických podnicích.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.