V české kotlině si zatím Babiš vystačil s lítostivými prohlášeními o tom, že je obětí štvavé kampaně, kombinované s útoky na politické oponenty. Jeho voličům i jeho politickému komparzu jménem ANO to stačilo. Pokud prohlásil, že útoky na něj jsou jen lži, většina z oněch třiceti procent českých voličů, kteří ho podporují, to vzala jako fakt. A ti, kteří si snad mysleli, že na oněch „lžích“ něco je, ve světle Babišova zvyšování důchodů, mezd i sociálních dávek, jakož i slibů vlády pevné ruky, raději přivřeli oči.

Rozhodnutí Evropské komise zastavit vyplácení miliardových dotací Agrofertu a rezoluce EP požadující totéž, (jakož i důkladné vyšetření Babišova možného střetu zájmů) dosavadní Babišovu politickou strategii notně komplikují. Český premiér EK nepřekřičí, nezažene do kouta. Bude muset spolupracovat a chovat se přitom víceméně slušně.

A i pak může EK na konci svého šetření Babiše postavit až před dilema, zda obětovat svoje podnikání a zůstat v politice, anebo zda obětovat politickou kariéru a vrátit se k podnikání. Třetí cesta, kterou Babiš podle mínění právníků EK zatím praktikoval doma (tedy, že se formálně od svého podnikání odstřihl, ale fakticky je s ním i coby premiér dál svázán), nebude stačit.

Babiš se samozřejmě může teoreticky rozhodnout Agrofert prodat. Jenže Agrofert není jedna firma. Je to konglomerát mnoha firem napříč Evropou, který žádný kupec nekoupí v jednom balíku. Takže i kdyby se český premiér k tomuto kroku rozhodl, trvala by jeho realizace roky, během kteréžto doby může EK odmítat vyplácení dotací nejen Agrofertu, ale za určitých okolností i České republice.

Jelikož podle některých odhadů tvoří dotace až 40 procent příjmů Agrofertu, mohlo by dlouhodobé odstřihnutí Agrofertu od těchto příjmů mít potenciálně devastující efekt na firmu, kterou Babiš budoval skoro 30 let. Rozhodnutí, které Babiš bude muset udělat, je tedy svého druhu osudové.

Někteří politologové ho charakterizují jako v prvé řadě politického podnikatele, který šel do politiky především kvůli zmnožování zisků svého podnikatelského impéria. Věrohodnost této teorie bude možná dost brzy otestována, protože pokud je pravdivá, měl by Babiš v politice skončit v okamžiku, kdy přestane jeho politické angažmá být pro jeho podnikání výhodné.

Jenže co když Babišovi zachutnala politická moc už více než ta, kterou měl jako vlivný podnikatel? Pak hrozí, že udělá téměř cokoliv, aby se v politice udržel. A nebude-li potřebovat EU tolik jako nyní, nedá se vyloučit, že půjde cestou, kterou už vidíme třeba v případě Maďarska.