Článek
Томаш Петржичек je v ruských médiích úplně něco jiného než Милош Земан. Ten druhý je protežovanou politickou postavou především ve státních sdělovacích prostředcích, kde je opěvován jako nebojácný přítel Ruska v doupěti NATO a EU. Ale ten první je jeho pravý opak!
Před několika dny se stal v ruském mediálním prostoru zprávou číslo jedna z Česka Petříčkův výrok: „Rusko je podle mne nebezpečí. Třeba šířením dezinformací a uplatňováním různých hybridních hrozeb. Dnes pro Česko, ale i další státy Evropské unie, opravdu představuje riziko.“
Rusové jsou historicky zvyklí, že politiku určuje jediný člověk na vrcholu mocenské pyramidy. Pokrok, který nelze zastavit, sice vedl k tomu, že se změnil název této funkce. Byl tu car, pak generální tajemník, nyní je to prezident. Ale podstata je stejná. Prezident, ne nějaký Petříček, má určovat, co a jak.
Pak se věci z tohoto hlediska vyvíjely správně. Hned dva vrcholní ústavní činitelé, Kremlem milovaný prezident České republiky a nad plán i český premiér, dali vědět, že Petříčka nechtějí zde. Jenže on si z toho nic nedělal!
Ba co víc, přidal plyn. K přepadení ukrajinských lodí ruskými vojáky v Kerčském průlivu řekl taková slova, z nichž se příslušným činitelům v Kremlu musela zkrabatit čela do garmošky: „Jsem velmi znepokojen posledním vývojem v Azovském moři, kde došlo u Kerčského průlivu k ozbrojenému incidentu. Důrazně vyzýváme k deeskalaci situace. Stejně jako je pro nás nepřijatelná anexe ukrajinského Krymu Ruskem, je pro nás nepřijatelná anexe vod Azovského moře.“
Pak vyvinul úsilí, které vyvrcholilo oficiálním prohlášením českého ministerstva zahraničí: „Blokování svobodné plavby Kerčským průlivem ze strany Ruské federace považujeme za hrubé porušení mezinárodního práva. Česká republika vyzývá k zachování volného přístupu do Azovského moře, respektování územní celistvosti a svrchovanosti Ukrajiny, jakož i k okamžitému propuštění zajatých námořníků a plavidel. Obě strany vybízíme ke zdrženlivosti.“
Vzhledem k tomu, že když Petříček mluví, rozhodně nemá výraz odhodlaného bojovníka, a jeho řeč je stále přerušována otravným „éééé“, musí ho v Moskvě pokládat za obzvlášť zákeřného odborníka na převtělování, třeba i se speciálním výcvikem. Takže se rozhodli, že ho klepnou přes prsty zde.
Vypadá to, že se na ruském ministerstvu zahraničí zhlédli v propagandistickém seriálu Velvyslanectví (podrobněji zde), navíc když se seriál odehrává v zemi s českými prvky. A Petříček evidentně nechce být druhý Jan Masaryk, který řekl: „Šel jsem do Moskvy jako svobodný ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“
Proto se Томаш Петржичек tolik znelíbil.