Někteří komentátoři upozorňují, že Babiš může mít kus pravdy, když namítá, že ANO společně obešly strany, jejichž společné vládnutí obestírala v minulosti podezření z korupce. Specifickým terčem v Brně je minulost šéfky brněnské kandidátky ODS Markéty Vaňkové.

Je bohužel pravda, že se v některých městech tzv. tradiční strany opravdu spojují proti ANO, aniž by se snažily příliš zakrývat, že je z minulosti spojují různé zájmy a podivné vazby na různé místní podnikatele. Jenže zároveň nelze přehlédnout, že k vytváření často dosti kostrbatých koalic s účelem vyšachovat ANO přispělo svým chováním i Babišovo hnutí.

Tak především Babiš už několik let používá proti tradičním stranám silně konfrontační rétoriku, v níž je opakovaně vykresluje jako obecně zkorumpované. Tvrdí, že zatímco ony jsou pro straníky, ANO je „pro všechny“, přičemž prý nedělá vyloženě ani pravicovou, ani levicovou politiku. A jeho terčem byla poměrně dlouho politika jako taková, z čehož poněkud slevil až v poslední době, kdy sám sebe už nemůže po pěti letech v nejvyšší politice vykreslovat jako „nepolitika.“

Jenže po volbách může s takovými postoji jen těžko očekávat od ostatních stran vstřícný přístup. Když ANO zvítězilo ve středně velkých i největších městech v obecních volbách v roce 2014, tradiční strany ve většině případů nakonec svoji nechuť k ANO překonaly, a tvořily s ním společné koalice. Jenže od té doby se leccos změnilo.

V některých městech, včetně Prahy, Českých Budějovic nebo Ústí nad Labem, se kupříkladu ukázalo, že vládnout s ANO na komunální úrovni není snadné, protože se různé místní frakce v ANO pustily mezi sebou krátce po volbách do boje o moc. Ukázalo se, že tam, kde Babiš nemůže udržovat disciplínu přímo sám, je výklad toho, co a kdo ANO vlastně reprezentuje, poměrně volný.

Dalším novým faktorem od voleb v roce 2014 je trestní stíhání Babiše v kauze Čapí hnízdo. Hned několik tradičních stran odmítlo s ANO jednat o koalici na celostátní úrovni, což pochopitelně zasáhlo postupně i úroveň regionální a místní. Strany, jako je ODS, které z principiálních důvodů odmítly jít s ANO do vlády, mají problém vysvětlovat svým voličům, proč by měly s ANO tvořit koalice i v místech, kde ho mohou, jako v Brně, obejít.

Jistou úlohu v nárůstu odporu k ANO na pravici také sehrál postupný posun Babiše do levicově-populistických vod. Zatímco v roce 2014 bylo ANO ještě pořád vnímáno jako hnutí napravo od politického středu, dnes to už neplatí. I ve vládě se nakonec opřelo o ČSSD a KSČM. Zejména spolupráce ANO s komunisty je pro pravicové strany problém.

Babiš si nepomohl u ostatních stran, s nimiž by nyní rád tvořil koalice na místní úrovni, ani tím, že de facto zničil ČSSD, která s ním vytvořila vládu v roce 2014. Na místní úrovni je samozřejmě složitější uplatňovat taktiku, s jejíž pomocí Babiš vysál ČSSD její voliče, ale příklad ČSSD coby strany, která si pustila Babiše příliš blízko k tělu a doplatila na to, je i tak odstrašující.

Na tom, že s ním leckde nechtějí ostatní strany jít do místních koalic, má tedy ANO značný kus viny. Jestliže Babiš na centrální úrovni dává najevo, že ostatní strany příliš nepotřebuje, pohrdá jimi, a opakovaně je uráží, těžko může předpokládat, že mu to na regionální či místní úrovni, kde jeho převaha není taková jako v Poslanecké sněmovně, nebudou chtít vrátit.