V kdysi populární televizní show „Chcete být milionářem?“, mohl soutěžící v případě, že neznal odpověď na otázku, zavolat o pomoc někomu ze svých známých. Nyní mohou v reality show, v níž se proměnila naše politika, volat našemu nejznámějšímu miliardáři ti činovníci z jeho hnutí ANO, kteří by se případně stali primátory nebo starosty a nevěděli občas, podobně jako dosavadní primátorka Prahy, takříkajíc „která bije“.

Než se budeme věnovat poslednímu Babišovu zlepšováku v české politice a jeho dopadům, připomeňme si některé další jeho inovace, které k němu vedly. Už jeho první heslo „Nejsme jako politici, makáme!“ mělo vskutku revoluční potenciál změnit tradiční politiku, kterou (jak by si mohl někdo naivně myslet už z názvu tohoto oboru lidské činnosti), mají dělat politici, v obor, v němž žádní politici nebudou.

Což souviselo s další revoluční ambicí vizionářského miliardáře - totiž, že stát by měl fungovat jako firma. A ve firmě, jak známo, není pro nějaké velké diskuze místo, protože má pevnou hierarchii zaměstnanců a manažerů, nad nimiž stojí vlastník nebo prostě Šéf. A ten má telefon.

Volat přímo Šéfovi, který vše řídí, a má tedy spoustu starostí, nemůže jen tak každý. Naopak ti, o nichž se ví, že přímé číslo na Šéfa mají, a on jim to dokonce „zvedne“, jsou ve velkých firmách speciální kastou. V dobře fungující firmě takováto míra důvěry ze strany Šéfa (jakož i vědomí toho, že když si nějaký manažér střední či vyšší úrovně neví rady, Šéf to „prostě zařídí“) vytváří ovzduší zdravé družnosti a důvěry.

Není tedy divu, že Babiš nyní zavádí tuto inovaci i do české politiky poté, co už ji přeměnil v obor, v němž činorodí nepolitici od rána do večera tvrdě makají a zařizují věci, zatímco dvě dříve prominentní politické strany hrají roli jakýchsi přidavačů zkušenému (i když, pravda, momentálně trestně stíhanému) zedníkovi na stavbě díla, které si vysnil, když náhodou spal.

Bohužel se ještě nepodařilo zefektivnit výběr manažerů ve firmě-státu tak, jak to fungovalo ve firmě-státu před rokem 1989, v níž se Babiš vyučil. Konají se tedy ještě pořád volby, nikoliv jen jejich napodobenina, a tudíž i kampaň. Můžeme si tak leckde všimnout billboardů, na nichž usměvavý šéf firmy, oděn v zářivě bílé košili, stojí vedle nějakého stejně oděného zaměstnance svojí firmy, jehož ambicí je řídit ve firmě kupříkladu odbor Praha nebo odbor Jihlava.

A jelikož o těchto případných starostech či primátorech (jak se jim v poněkud přežilém politickém žargonu ještě pořád říká) nikdo nic pořádného neví, billboard nás uklidňuje, že mají na Šéfa číslo. A naznačuje, že jim to zvedne, rád poradí, popřípadě problém vyřeší! Kdo by jim nedal hlas?

Leckdo se může ptát, jak to chce Šéf, který řídí firmu o velikosti celé země, stihnout. Zvlášť když nyní ještě chce řídit i evropskou migrační politiku, evropský rozpočet - prostě celou Evropskou unii. Takové otázky, s potenciálem znejistit lidi, ovšem nejsou na místě.

Ve skutečnosti to bude probíhat zcela jednoduše. Kupříkladu zavolá znejistělý manažer firemního odboru Jihlava s otázkou, jak dál postupovat v tom či onom důležitém projektu, který sabotují staré politické struktury. Šéf si během hodiny prostuduje územní plán, smlouvy, rozpočet Jihlavy, rozložení sil v zastupitelstvu, popřípadě složky na nejaktivnější představitele starých struktur, a pak zavolá zpět. Problém vyřešen. Jak prosté! Těžko říct, co na tom může kdo vidět podivného.