Článek
„Škoda je to prostě nevyčíslitelná. Protože příroda si s tím hraje milióny let, a potom přijde člověk, který to takto za půl hodiny zničí.“ To jsou slova Dominika Feštra z Geoparku Český ráj, kterými okomentoval vandalský čin zde.
Co je ale člověk? Jestli stačí, že má vertikální držení těla, rozumovou inteligenci a schopnost mluvit, pak v Českém ráji samozřejmě řádil člověk. Jenže skutečný člověk má úctu nejen k přírodě, ale také ke kultuře včetně dodržení norem, jež lidstvo během evoluce vytvořilo.
Když je normou monogamie, je bigamista blíž ke zvířeti. Hlava státu, která záměrně bourá vše, co je s touto funkcí spojeno, vrhá společnost zpět. Má však nadání využít odlidšťování ve svůj prospěch.
V současné době spustila strach širokých mas globalizace a migrace. Velmi bohaté na vychýlení směrem ke zvířeckosti bylo 20. století. Největší rány utrpělo Rusko. Jak toto téma zpracovaly nejlepší tamní hlavy?
Spisovatel Jurij Dombrovskij měl za sebou léta v gulagu. Síla, která mu ničila život, byla, jak ukázal v románu Život a osud jiný spisovatel, Vasilij Grossman, příbuzná jiné síle. Stalinismus byl bratránkem nacismu.
Jak později definoval Boris Strugackij, „fašismus je diktatura nacionalistů. A v souladu s tím je fašista člověk, který vyznává (a káže) nadřazenost jednoho národa nad jinými a je přitom horlivým zastáncem ‚pevné ruky‘, ‚řádu a pořádku‘, ‚železné pěsti‘ a jiných půvabů totality“. zde.
Dombrovskij zveřejnil v roce 1959 protifašistický román Opice si přišla pro svou lebku. Tady je citát: „Opičí tlapa visí nad Evropou, ale my nevidíme, že už dnes jsme v jejím stínu. Když to půjde dál stejným tempem, za měsíce se ve vaší pracovně zjeví živý opočlověk vzpřímený, který si přišel pro svou lebku, ale v ruce již nebude třímat klacek, nýbrž samopal.“ S nápisem Na novináře?
Doba je taková, že opolidí se bude vyskytovat stále víc. Je dobré si to uvědomit. Mimořádný zjev současné ruské kultury, literární vědec a spisovatel Dmitrij Bykov včera adresoval menšině školních dětí, která nechce jít s dobou, tato slova: „Dnes tě nic nestimuluje, abys byl dobrý, protože ze všech stran tě učí být zlý; nic tě nenutí, abys byl čestný, protože čest nikoho nepřivádí k úspěchu; obecně je všechno kolem návodem, jak být hnusný; proto je dnes učení pouze formou protestu… Prostě chceš být člověkem, ačkoli tě ze všech tribun prostřednictvím hrozeb a slibů ženou na předchozí evoluční stupeň.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Neplatí to zdaleka jen pro děti.