Jakl se dlouhou dobu profiloval jako liberál, který má blízko k ODS. Jeho názory byly vždy poněkud politicky „ztřeštěné“, což se přičítalo snahám stále ještě aktivního rockera šokovat a provokovat. V týmu Václava Klause ho svými kontroverzními názory zastínil jen Petr Hájek, který by dnes byl pro SPD též velkou posilou.

Je ostatně zcela případné, že k SPD gravitují právě lidé z okolí Klause. Ten se sám dnes angažuje v podpoře Alternativy pro Německo, což je taková německá obdoba okamurovců. Šéf AFD kupříkladu nedávno prohlásil, že nacismus je jen takové ptačí hovínko na německých dějinách. I okamurovci obecně hlásají názory, které by sám Klaus z velké většiny bezpochyby podepsal – od proruských postojů přes imigrační hysterii až k silné protievropské rétorice. ☺

Stejně jako se Jakl vcelku úspěšně dlouhodobě vydával za liberála, s jehož názory lze sice nesouhlasit, ale v rámci klasické pravolevé škály je třeba je brát vážně, Ivan David se profiloval jako sociální demokrat. I jeho názory ovšem byly poněkud „výstřední“. Jakmile začal komentovat cokoliv, co přesahovalo jeho odbornost, bylo zřejmé, že by mu bylo politicky mnohem lépe v nějaké krajně pravicové nebo krajně levicové formaci.

Jaklův i Davidův politický „coming out“ je tak záslužný čin, protože oba už nebudou muset extrémní názory schovávat pod slupku nějaké umírněnější politické ideologie. Uleví se i médiím.

Česká televize kupříkladu nedávno pozvala Jakla do diskuzního pořadu, aby debatoval s respektovaným profesorem Bostonské univerzity Igorem Lukešem o USA. Ten se coby odborník na mezinárodní vztahy ohradil proti tomu, že je nucen diskutovat s někým, kdo není znám žádnou odborností na dané téma. Jaklovo „odborné“ zázemí se nachází v ideologicky umanutém Institutu Václava Klause, jehož zahraničněpolitické pohledy se jeví jako kopie z kremelské propagandy.

V debatě, která následovala, se někteří Jakla zastávali. Má prý právo prezentovat svoje názory i v debatě s odborníkem a ČT ve svém hledání vyváženosti nepochybila. Jaklovo kurážné rozhodnutí spojit se s SPD nyní ČT její poněkud svérázné hledání „vyváženosti“ ulehčí.

Pozvat do studia odborníka, aby vážně debatoval s člověkem spjatým s někým z řad SPD, už totiž není jen otázka vkusu. A to ani kdyby sám prezident Zeman stokrát opakoval, že se s názory SPD překrývají i ty jeho, a i proto navštěvuje sjezdy tohoto hnutí.

Jaklovi a Davidovi nelze než popřát, aby se ve svém novém politickém domově cítili dobře. Není sice pravděpodobné, že je nakonec uvidíme v Senátu, ale i ti, kteří dosud trochu tápali ohledně jejich politického zařazení, budou mít jasněji.

Škoda jen, že jejich příkladu nenásledují někteří další politici, popřípadě stranicky angažovaní komentátoři, kteří názorově už nějakou dobu patří k nacionálně-populistickému okraji politického spektra, který dnes SPD reprezentuje. Pokračující angažmá některých v řadách kupříkladu ODS nebo ČSSD dělá vrásky na čele nejenom těmto stranám a mate veřejnost, ale musí působit frustrace i jim samotným. Kdyby následovali Jakla a Davida, politická mapa ČR by se projasnila a strany, v nichž se dnes mentální souputníci SPD profilují, by si oddechly.