Zrádná premiérka po ročním beznadějném vyjednávání s EU kapitulovala. Za režim bezhraničního a bezcelního jednotného trhu, z něhož hodlala vystoupit, přijala potupnou knutu všech unijních regulací a omezení kartelu ve jménu fiktivní výstavby evropského státu, proti němuž se bouří polovina národa v království už bezmála třicet let.

Ztratila několik ministrů i tvář ve své vlastní straně. Naprostá většina ze 120 000 členů s ní souhlasila, že brexit je brexit, nikoli bezmocné nečlenství se všemi členskými závazky, a nikdy jí neodpustí.

Avšak karavana zatím jednotného kabinetu Mayové jede dál a vzteklí psi hrdého Albionu bezmocně štěkají. Vládu těsné většiny poslanci v obavě z opozičního vůdce, šíleného starosocialisty Jeremyho Corbyna neshodí.

Na obratu rozpolceného vedení státu zaráží jedna záležitost. Pragmatičtí, sekulární Angličané vůbec nerozumějí ideologii. Ta je sice světská, ale má charakter politického a dogmatického náboženství. To, čemu oni říkají bigotnost a nechápou, že by něco takového mohlo v evropské politice hlavního proudu hrát roli. Fanatici a extremisti se přece nacházejí na okraji politického spektra. Proto také ve střetu s posvátnou dogmatikou nemají nejmenší šanci. Unie diktuje, žádný upřímný zájem o kompromis s nimi nesdílí, a jak už to v zápasu se zaťatci bývá, těžce prodělají obě strany.

Návrh, kterým si premiérka zničila reputaci u 17,4 miliónu voličů brexitu a nakonec  i politickou kariéru, vyvolá v Bruselu jen pozdvižené obočí. Za privilegovaný volný přístup k trhu se musí platit. A zvláště dnes, kdy nadšení z budovatelské integrace Evropy opadlo, nic jiného než vláda nad trhem Unii nezbyla. Ale v jedné záležitosti, byť bychom třeba nesouhlasili, jí musíme přiznat popularitu – svobodný pohyb evropských migrantů za prací. Z této „zásady” politická třída v Evropě neustoupí.

Jenomže podle všech průzkumů veřejného mínění právě proti nekontrolované hranici lid v referendu hlasoval (zvláště v přelidněné Anglii bez Skotska a Irska).

Na kolizi je tudíž zaděláno. Pokud by britská vláda na požadavek volné imigrace z EU přistoupila, zhroutí se politický systém dvou středových stran a elity, proti nimž se v plebiscitu Angličané vzbouřili.

Už nyní je pravděpodobné, že dohoda možná není. Británie a Unie budou nuceny spolu obchodovat v omezeném režimu Světové obchodní organizace, celních i netarifních zábran, a protože mají tak silně provázané hospodářství (logistika dodavatelských řetězců), společné projekty (Airbus), vzájemné investice, zejména ty evropské v Británii, a 80 miliard eur unijního přebytku v obchodní bilanci s ostrovním královstvím, nastoupí v Evropě recese. Taková je moc ideologie.