Často slyším, ne, ne, komentáře toho člověka zásadně nečtu. Jistě, máme mnoho novinářů, kteří jen honí vodu, zabývají se pěnou dní a nejsou bohužel ani zábavní. Mnozí myslí ideologicky a místo argumentace kážou. Oponenty však potřebujeme jako sůl. Žít v bublině stejných názorů myšlení neprospívá.

Pamatuji ještě velmi humorné univerzitní i veřejné nebo televizní debaty v Anglii sedmdesátých let, ale už tehdy se do nich plíživě vkrádal duch nesnášenlivosti, neschopnosti zamyslet se nad racionální námitkou nebo alespoň tolerovat jiný názor. Nakonec vyústil v ideologii tzv. politické korektnosti. Ta sice, jako každé náboženství, zakazuje, aby někdo bral její dogmata v potaz, ale na rozdíl od křesťanského realismu, jemuž víra v zázraky a v zásvětí většinou nepřekáží vidět stvořený svět takový, jaký je, skutečnost popírá už ve svých premisách. A dokonce moralizuje na základě svých předpokládaných pravd.

Nesouhlas rovná se nepřítel. Nepřítel je méně než člověk. S podlidmi není možné debatovat. Proto humanitní fakulty anglosaských univerzit, jež téměř bez výjimky propadly dnešnímu „levicovému” světonázoru, neumožňují intelektuální diskusi, dávnou akademickou svobodu a privilegium zrušily, neboť konzervativním (primitivním) názorům nelze dát veřejný prostor, platformu (no platforming) a nacionalisty, fašisty, rasisty, homofoby a islamofoby je zapotřebí eliminovat. A když už to nejde fyzicky, nutno je alespoň umlčet. Představte si, když počítáte s tradicí anglického džentlmenství, že vám náhle uprostřed diskuse Angličan řekne, že jste fašista nebo rasista. Když se mi to přihodilo, nezbylo mi než okamžitě odejít. Argumentace byla přerušena a na nadávku neexistuje slušná odpověď. Na hrubý pytel jen hrubá záplata. Nedávno se mi dokonce stalo, že jedna univerzitní profesorka (Češka) na warwickské univerzitě se mnou odmítla v rozhlasu diskutovat, protože to nemá smysl.

Kam až jsme se svou svobodomyslnou kulturou dostali. Sekulární čili světské náboženství nahradilo argumentaci pomlouváním, nadávkami a snahou očernit oponentův charakter, protože jde o nepřijatelné kacířství. Progresivisté se zapouzdřili – zřejmě se podvědomě obávají připustit, jak strašlivě se mohou sami ve své víře mýlit. A uražovaní kritici mají potřebu jim to nandat, provokovat a nadávat. Zvláště když je urážen zdravý rozum.

Angloamerický týdeník The Economist otevřel před nedávnem diskusní fórum na pokračování pod názvem Jak přesvědčit skeptiky o užitečnosti masové imigrace. První výstřel předestírá povinnou dogmatiku. „Otevřenost příchozím je morální, ekonomicky prospěšná a kulturně obohacující.” Jak každý rozumný člověk ví, velmi často to neplatí, a pokud jde o masovou imigraci, neplatí to nikdy. Diskutující už druhý týden rozebírají podružné detaily v rámci daných parametrů. Civilizační a vzdělanostní rozdíly mezi lidmi ani skutečné náklady na rozvrácenou společnost nehrají žádnou roli a o islámu nepadlo ani slovo.

Není zvláštní, že sekularizace dovedla naši západní civilizaci ke konfliktu s politickými sektáři? A možná páchá pomalou sebevraždu nebo rozpoutá občanskou válku jako za 30letého rozvratu Evropy v 17. století.