Proč vzdělanci tak zuřivě přehánějí? To slovo by si měli přísně zakázat, žádná analogie mezi italským fašismem, německým nacionálním socialismem a dneškem neexistuje, kořeny tehdejší krize byly odlišné, to jen poválečná západoevropská generace v antifašismu (po vyhrané bitvě), podléhající panevropské budovatelské ideologii, objevila užitečnou nálepku a klacek na nacionalisty i vlastenecké obhájce národního státu.

Omezení projevu, lépe řečeno cenzura, dělá mnohým lidem oprávněnou starost, ale limit svobody slova by neměl být tak nepochopitelný, když jde o zjevnou snahu urážet a provokovat. S uměním to nemá nic společného, protože účel prostředky nesvětí. Můžeme diskutovat o hranicích moralistické přecitlivosti, ale v případě tak naprosté blbárny není o čem mluvit. Nejde ani o vtip ani o satiru ani o kumšt, nic o ničem ten happening nevypovídá, kromě snahy naštvat věřící a vyprovokovat jejich možná nevhodné obránce.

V podstatě šlo v té brněnské kontroverzi malé scény a bezvýznamného festivalu o bouři ve sklenici vody, ale je bohužel typická pro naši vyprázdněnou a zmatenou kulturu.

Po celé dekádě blasfemických karikatur, literárních útoků i akademické kritiky islámu (2005–2015), které teroristé spolu s přátelenou evropskou politickou ochrankou zastavili, se dnes ateistická energie urážet, co je komu svaté, vybíjí opět na katolické církvi.

Každé náboženství má jistě svou bigotní, nesnášenlivou a odpudivou stránku. Platí to ale především o ideologické víře, jakou je zejména věrouka levicového ateismu. Projevuje se šílenou, téměř dementní nenávistí vůči evropské civilizaci, (označenou démonickým leninismem jako kapitalismus), jejímž druhým pilířem vedle antické vzdělanosti bylo křesťanství. Je nepochopitelná ta zášť, protože vliv církve byl defacto z veřejného prostoru vypuzen.

Právě když naše miniaféra vypukla, došel jsem v překladu Murrayho Podivné smrti Evropy k pasáži: „Zavilí odpůrci evropské kultury a civilizace obviňují naše dějiny ze všech možných i nemožných zločinů. Zejména z výjimečné krutosti, ačkoli zdaleka nebyly tak surové jako tolik jiných. Staráme se prý jen o sebe, ale na světě nenajdeme nikoho, kdo by se tak málo zabýval svou obranou a přijímal názory svých pomlouvačů. Jsme jedinou sebekritickou civilizací na světě a s takovou pečlivostí katalogizujeme všechny své omyly a špatnosti, že by na ně nepřišli ani naši největší nepřátelé.”

Jak to souvisí s výstředním chorvatským režisérem! Ti zavilí odpůrci totiž do značné míry ovládli západní instituce i finance dotované kultury a umožňují mu jezdit po Evropě a pornografickými prostředky svých absurdních kreací (nehodlám citovat) hanobit křesťanství, protože „znásilňuje svět”. (Jiří Peňás)

Bylo by hezké, kdyby si uvědomili, že i ta jejich světská kultura lidských práv vděčí své existenci „Kázání na hoře”, ale dost možná se v jejich zášti neskrývá jen flagelantsví, ale čirý duch destrukce a zla.

Jaká škoda, že se nechali lidé v Brně vyprovokovat. Kdyby záležitost pominuli (totschweigen, říkají přiléhavě Němci), až na malou sektu divadelníků by nikdo nic nevěděl.