Pokud by ANO bylo skutečnou politickou stranou, mělo by poměrně jasnou identitu, vepsanou do politického programu, jenž politickou stranu někam ideově řadí. Pro Babiše je ale program jen kus papíru, o čemž svědčí i jeho opakovaná prohlášení, že ANO je zde „pro všechny“.

Babiš osvědčuje svoji ideovou pružnost i v praxi. Jeho experti vyjednávají jak s komunisty, tak s pravicovými extremisty, tak se sociálními demokraty. A zdá se, že jsou schopní se nakonec dohodnout víceméně se všemi. Kdyby se o spolupráci s ANO ucházela pravicová Občanská demokratická strana, asi by se s ní ANO dohodlo také.

Důvodem této pružnosti je, že Babišovi v podstatě nejde o vznik ideových průsečíků, ale o mocenský pakt. Handlovat není pro něj těžké, protože hnutí, které vlastní jeden jediný člověk, od nějž se vše odvíjí, může naslibovat cokoliv a přizpůsobit se pružně jakýmkoli požadavkům, pokud mu to zajistí splnění mocenského cíle. A tím je v současnosti vláda (nejlépe menšinová, tolerovaná několika jinými stranami), v jejímž čele stojí šéf hnutí.

Ve skutečné politické straně s víceméně jasným ideovým profilem a demokratickými strukturami by nebylo tak obrovským problémem, jako je to pro ANO, vyjít ostatním stranám, které odmítají být ve vládě s trestně stíhaným politikem, vstříc. Taková strana by demokraticky mohla generovat jiného kandidáta na premiéra, zatímco ten trestně stíhaný by se věnoval očištění svého jména.

I taková strana by sice asi namítala, že premiérem by měl být ten její politik, který ji dovedl k politickému vítězství, ale nakonec by jí její vnitřní mechanismy umožnily nominovat v zájmu státu jiného svého politika, který by mohl vytvořit většinovou koalici. A netřeba dodávat, že taková koalice by byla nejspíš tvořena na základě programových příbuzností, nikoliv na základě jednání se všemi, od extremistů až po tzv. tradiční strany.

Soudě podle vyjádření ostatních stran, i ANO by mohlo zformovat takovou většinovou vládu poměrně snadno, kdyby do čela vlády nominovalo někoho jiného než Babiše. Jenže to stěží může udělat už proto, že ANO je především Babiš a nemá žádnou ideovou identitu.

Vždyť jaký program by nějaký jiný politik ANO vlastně reprezentoval? Mohl by fungovat autonomně bez toho, že by ho Babiš, kterému hnutí patří, přímo řídil? Odpověď je jasná: nemohl.

Babiš prostě vytvořil hnutí ANO jako svůj vlastní mocenský nástroj – jako prodloužení svých podnikatelských aktivit do politiky. Takový mocenský nástroj nemusí být levicový nebo pravicový, socialistický nebo konzervativní. Na idejích nezáleží. Je vždy tím, co v daném okamžiku potřebuje jeho vůdce.

Že bude stát v čele vlády vedené jeho hnutím, které reprezentuje především on sám, je pro Babiše logické. Neměl by ale dělat z veřejnosti hlupáky, když tvrdí, že premiérem chce být, protože si to přeje jeho hnutí. Jeho hnutí je skutečně jen jeho, a přeje si to, co si přeje sám Babiš.

Což ovšem také znamená, že kdyby všechny ostatní strany trvaly na tom, že do vlády vedené trestně stíhaným Babišem nepůjdou, nejspíš by Babiš nakonec ustoupil a jednoho dne nám sdělil, že se hnutí rozhodlo, že premiérem přece jen může být někdo jiný z ANO. Takové „demokratické“ rozhodnutí by asi většina národa přijala s úlevou.