Případné pochybovače mohou přesvědčit také například ministr spravedlnosti Pelikán nebo ministr zahraničí Stropnický. Zatímco stávající šéf české diplomacie odmítá teze o vystoupení z NATO, druhý jmenovaný se do Tomia Okamury a jeho společníků opřel kvůli výrokům týkajícím se bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. Přidejme ještě vyjádření dalších politiků vítěze českých voleb, kteří se společně se svým předsedou stávají obhájci naší dosavadní zahraničně politické orientace, včetně setrvání v Evropské unii. A dostáváme jasný obrázek.

Pokud někdo chce, může Tomiu Okamurovi věřit, že nepřesné informace o koncentračním táboru uváděl v horečce. A že ze stejného důvodu odkazoval na knihu, která podle českých historiků neexistuje. Spíš se ale zdá, že se samotný předseda SPD mohl poučit, jak je dobré ověřovat si informace získané z internetu. Nu, alespoň že svá slova vzal částečně zpět.

Je také milé, že vyjádření poslance SPD Roznera o „neexistujícím pseudokoncentráku“ ztlumilo oficiální vyjádření SPD, podle nějž hnutí „naprosto nezpochybňuje objektivní historická fakta o utrpení lidí, které prodělali v pracovním a sběrném táboře Lety v době druhé světové války“. Jenže jakmile do dané oblasti zabrousili, těžko se vybrušuje.

Ono totiž tvrzení o účelové kampani, která má údajně „zabránit programové spolupráci SPD, prezidenta a hnutí ANO“ se spíše zdá v rovině přání motivovaného myšlenkou než realitou. Slova o snaze odsunout hnutí SPD na okraj se míjejí účinkem, protože hnutí SPD se na okraj odsouvá samo. SPD totiž dalo jasnou ochutnávku, jak moc růžovou zahradou by se v zahraničí i doma procházela vláda, která by se o SPD příliš opírala.

Vzpomeňme na tomto místě také prvního místopředsedu SPD Radima Fialu, který při kritice evropských dotací jaksi zapomněl, že jeho vlastní firma z evropských dotací finance získala. Nebo poslance Jiřího Kobzu, který srdnatě bojoval proti kvótám, ale ukázalo se, že ani neví, jakým mechanismem byly ty minulé schválené.

Pokud tedy snad doposud Andrej Babiš používal hnutí SPD jako hrozbu pro ostatní politické strany, že pokud se nepřidají, opře se o SPD, ukázalo se, jak moc dvousečnou zbraní hrozba Tomiem Okamurou je. Ostatní strany totiž mohou říci něco ve smyslu, tak si to s Tomiem složte a pak si následky neste sami. A také si je vysvětlujte sami. Nacházíme se tudíž ve stále stejné situaci, kdy úkolem nejen hnutí ANO, ale také ostatních stran, které samy sebe označují za demokratické, je konečně přestat politikařit. V zájmu státu by se zvolení zástupci měli dohodnout, aby na koni nebyli ani komunisté.

Apropos – pokud tedy SPD uznává, že na místě, kde je dnes vepřín, stál koncentrační tábor, který se později změnil také v tábor sběrný, z nějž se posílalo do táborů vyhlazovacích, nemělo by mít Okamurovo hnutí problém s výkupem vepřína a postavením pietního místa. Ono i udržování Osvětimi coby připomínky minulosti něco stojí. Nezapomínejme, že tragické události minulosti je třeba si stále připomínat, aby se neopakovaly. A těžko hledat někoho, kdo by si chtěl hrůzy doprovázející druhou světovou válku opakovat.