Nijak se netajím tím, že Ortel nemám rád, nelíbí se mi ani jeho hudba, ani jeho texty. Netěší mne tedy, že má tolik příznivců. Pokud ale získal nejvíce hlasů, pak mu přísluší Slavík. Tečka. A pokud porušil pravidla, jak tvrdí pořadatel, tak měl být vyloučen.

Pravidla o žádném škrtání hlasů nehovoří, ono totiž není jasné, kolik bylo posláno těmi, kterým se Ortel jen líbí, a kolik díky tomu, že někteří jsou ochotni se za svůj idol třeba roztrhat a sháněli každý hlas, kde to jen šlo, třeba i přes onu pořadatelem zmiňovanou facebookovou stránku Tomáš Ortel Českým slavíkem.  Takže facebooková stránka vyzývající fanoušky, aby hlasovali pro Tomáše Ortela ne, ale fankluby jsou v pořádku? Nebo i ty představují nedovolenou podporu a smějí se oslovovat jen příbuzní a známí, ale ne na sociálních sítích? To je přece absurdní. Český slavík nejsou parlamentní volby, ale hlasování o popularitě kapel a interpretů.

Trochu to vše působí jako snaha dosáhnout toho, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy aby Ortel nevyhrál, protože by to mohlo vyvolat bouři negativních reakcí, ale aby to současně nevypadalo, že agentura Musica Bohemica podlehla tlaku demokratické veřejnosti, nebo chcete-li sluníčkářů a pražské kavárny. Vyřadit Ortel kvůli jeho textům nechtěla, prý si je nechala posoudit znalcem a jsou podle něj v pořádku.

Ortel v soutěži zůstal, i když jeho frontman Tomáš Hnídek dříve bubnoval v kapele Conflict 88, jejíž zaměření je patrné už názvu – ona osmička reprezentuje písmeno H a 88 pak pozdrav Heil Hilter. Měnit na poslední chvíli výsledky, aby Ortel nevyhrál, je ta nejhorší z možných variant.

Nemístná podpora na sociálních sítích působí jako pouhá narychlo nalezená záminka, protože stránka vyzývající k hlasování pro Ortel byla aktivní od 19. září a výzva nedávat další hlasy jeho konkurentům se tam také neobjevila až těsně před vyhlášením. Takže pokud pořadateli takovýto přístup vadil, měl dost času na něj kapelu a jejího vedoucího upozornit, popřípadě jej ze soutěže vyřadit.

Kauza okolo Ortelu navíc vážně poškodila Českého slavíka. Tedy ne že bychom bez něj nemohli existovat, ale přece jen má jistou tradici. A pokud ji nechce pořadatel zcela pohřbít, měl by se k problému postavit čelem, přiznat chybu, omluvit se a vyvodit důsledky.  A to urychleně, protože pokud se něco rozmazává, smrdí to jedině víc.