Dnes Klausovi skoro nikdo nemůže přijít na jméno, ale to neznamená, že duch klausismu z české kotliny vyprchal. Naopak. Klausova víra v neviditelnou ruku trhu i v nadřazenost ekonomie nad politikou,  jakož i jeho pohrdavý postoj k morálce v politice, patří k důvodům, proč je dnes tak úspěšný právě Andrej Babiš.

Při výčtu důvodů lze začít tím, že Babiš podnikatelsky vyrostl v prostředí divoké privatizace a korupčních praktik, jejichž politickým otcem byl Klaus. Babiš se dnes tváří, jako by se stal druhým nejbohatším člověkem v České republice mimo prostředí „právního šera“ a systémové korupce, které u nás vypěstovala Klausova politika.

Skutečností ale je, že z člena komunistické strany a bývalého pracovníka zahraničního obchodu v období pozdní normalizace se mohl stát miliardář jen zásluhou podobných praktik, které přispěly k zázračnému zbohatnutí mnoha dalších dnešních miliardářů. Nešlo totiž bohatnout mimo tento systém, pokud se danému podnikateli nepodařilo náhodou vynalézt zcela originální nový produkt.

Babiš nic nového nevynalezl. Je jen vyvrcholením Klausovy někdejší politiky, která umožnila malé skupině lidí se správnými konexemi zázračně zbohatnout pod zhasnutou lampou české privatizace. Skvěle naplňuje Klausovo přesvědčení, že trh je nadřazen všemu ostatnímu. A že technologie moci je mnohem důležitější než nějaké hodnoty.

Jeho představa, že stát lze řídit jako firmu, pevně vyrůstá z tohoto přesvědčení. Je za ní idea, že stát lze zprivatizovat - jako vše ostatní. Včetně politiky.

Klaus často mluvíval o potřebě standardní politiky. Vytvořil ale stranu, v níž panoval tak silný kult osobnosti, že ji dusil ještě dlouho po Klausově odchodu. To Babiš šel ještě o krok dál. Vytvořil si hnutí, které rozvinulo kult neomylného vůdce do podoby sekty, která bez svého vůdce na rozdíl od ODS po odchodu Klause, nemá šanci přežít.

Nejvíc klausovský je ale Babiš ve své víře, že vše podstatné vyřeší peníze. Skutečná politika je dle něj v podstatě k ničemu, vše lze přeci koupit, nebo s  pomocí peněz zařídit. Když opakovaně mluví o Evropské unii účetnickým jazykem zisků a ztrát, musí z něj mít Klaus radost.

Systém stvořený Klausem Babiš dokonce vylepšil. Za Klause byly naše rodící se politické strany de facto zprivatizovány do rukou mocných ekonomických hráčů, které tehdy v rámci privatizace stvořily Klausovy vlády. I v tomto klientském systému ale tito hráči  zůstávali v zákulisí a získávali ekonomické výhody „lobbováním“ a skrze klientelistické či kmotrovské vazby na politické strany.

Nebyli přímo v politice. Babiš udělal krok navíc. Inspiroval se projektem Věci veřejné Víta Bárty a šel podnikat přímo do politiky. Uspěl do té míry, že si dnes může dovolit rozbít vazby, které Klaus a Miloš Zeman stvořili s pomocí opoziční smlouvy. Po dvaceti letech tedy nastupuje zdánlivě nový režim. Jelikož je ale Babiš de facto výtvorem Klausovy politiky, bude se asi od toho předešlého lišit především tím, že bude zcela patřit Babišovi.